WE ARE BIFFY F*CKING CLYRO!, Praha, Lucerna Velký sál, 7.6.2016
Biffy Clyro, trojice skotských velikánů, kteří spolu obráží světová pódia již přes dvacet let. Trio ve složení Simon Neil (kytara, zpěv) a dvojčata James (baskytara, zpěv) a Ben (bicí, zpěv) Johnstonovi se v Praze ukázalo poprvé v roce 2010 v Lucerna Music Baru, o tři roky později v Roxy a v roce 2014 na své do letošního roku poslední zastávce u nás na festivalu Rock for People.
V rámci turné k nové desce Ellipsis, která jako v pořadí sedmé studiové album vychází v červenci letošního roku, se kromě několika festivalových vystoupení, z nichž jsme třeba to na německém festivalu Rock im Park navštívili také (a report přinášíme také ve článku z festivalu), přijeli podívat skotští rockeři i do o poznání menších prostor, třeba právě i do pražské Lucerny. Ta oproti právě např. festivalům nabízí kapacitu „pouhých“ několika tisíc lidí. Velký sál jinak plesově zaměřené Lucerny se však Biffy Clyro vyprodat nepodařilo, o méně úspěšném vystoupení se však v žádném případě mluvit nedá. Trio, složené ze třech v téměř každé kapele základních nástrojů, doplněné o koncertního a studiového kytaristu Mike Vennarta a klávesistu/kytaristu Richarda Ingrama, však kypí až neměřitelnou dávkou energie, showmanství a vzájemného propojení, že nejen po hudební stránce nýbrž i po té vizuální, návštěvník koncertu zkrátka neví „kam dřív skočit“. Ještě donedávna bylo totiž pro kapelu typické vystupování „nahoře bez“ a s tím spojená přehlídka početných tetování a zběsilého pódiového poletování všech členů.
Před devátou večerní, kdy se blížil start koncertu, se prostory Lucerny začaly pozvolna zaplňovat, hlavně pak ty blíže pódiu, protože v případě Biffy Clyro zkrátka chcete vidět co nejvíc. Koncert samotný pak po intru odstartoval energickou novou písní Wolves Of Winter a zvolení právě této písně na začátek se zdálo jako velmi dobrý tah. Všem přítomným fanouškům byla totiž i přes své „mládí“ dobře známá a tak se již od prvních tónů celé prostory rozezněly sborovým zpěvem, kde až téměř někde v pozadí zazníval ten hlavní a „oficiální“ ze strany kapely. Ta už v mnohých dalších písních dle zvyku přenechávala zpěvovou linku jen fanouškům, hromadný zpěv se tak rozléhal Lucernou po celý koncert. Obrovský příval energie linoucí se z pódia pokračoval spolu s hity Biblical, Bubbles, Black Chandelier, The Captain, Mountains či závěrečné Many of Horror a Stingin‘ Belle. Mezi nimi se pak postupně objevovaly skladby z nové desky Wolves Of Winter, Animal Style, Friends And Enemies, Medicine a On A Bang, které ani oproti starším hitům neztrácely na oblíbenosti.
Biffy Clyro jsou naprosto po právu označováni za jednu z největších a nejlepších „kytarovek“ současnosti a jejich koncerty jsou toho největším důkazem. Bezprostřední show, která si nebere servítky s nikým a ničím, co by jí mohlo stát v cestě, dravost a surovost kytarové hry spojená s lehkostí a sex-appealem vokálního projevu všech členů. Vypočítavé plánovaní písní, které výborně fungují jak v uzavřených prostorách, tak u několikanásobně početnějšího festivalového davu, skromná, avšak strhující pódiová prezentace, to vše jsou charakteristické vlastnosti mnohdy těžce specifikovatelného souboru, který se pod názvem „Biffy Clyro“ ukrývá.
Matěj Chalupa
