V sobotu 25. října jsem se vypravil do Libereckého Club Warehouse, abych se ponořil do vln poctivého synthpopu. Britská kultovka Empathy Test se vrátili do Česka. Po loňském vyprodaném výročním turné vyrazili na největší evropskou šňůru, která slibuje dvacet měst, stovky fanoušků a nekonečný proud emocí. Doprovázel je předskokan, Lakeside X. S frontmany obou uskupení jsem před show uskutečnil společný rozhovor. „Tohle je největší turné.“ Kde jste se poprvé setkali? Jak jste se o sobě dozvěděli, o kapelách toho druhého? Isaac Howlett: Bože, už si nepamatuji. Zdá se mi to tak dávno. Janne Marvannen: Můžu mluvit anglicky? Samozřejmě, žádný problém. Janne: Myslím, že důvod, proč jsme tady, proč spolu jezdíme na turné, je především ten, že máme stejného producenta, stejného přítele, kterým je Daniel Myer. Začali jsme s ním spolupracovat, když jsme se pustili do tvorby na našem nejnovějším albu, se kterým jsme se chtěli vrátit na scénu. Požádali jsme ho, aby nám pomohl s produkcí alba. Pak jsme se začali bavit o možnostech hraní koncertů, hlavně v Německu, a možnosti připojit se k nějaké kapele jako předkapela. Jednou z kapel, které tam byly a plánovaly turné, byla Isaacova Empathy Test. Cítili jsme, že existuje synergie, že bychom se k nim mohli přidat. Bylo to loni, myslím, že na jaře 2024, kdy jsme s nimi začali hrát ještě společně s Auger na německém turné. Proběhlo asi dvanáct společných koncertů. Takže to bylo poprvé, co jsme se setkali. Znali jste Empathy Test už dříve? Janne: Tak nějak jsme tu scénu pozorovali. Známe německé, nebo hlavně v Německu, velké kapely v tomto žánru. Takže jsme samozřejmě věděli o Empathy Test a znali jsme je. Naše hudba k sobě dobře pasuje. Isaac: Myslím, že se obě kapely dobře doplňují. A faktem je, že bych si nemohl přát lepší předkapelu ve všech smyslech toho slova. Lakeside X jsou velmi profesionální a pohodoví. Poslechli jste si jejich hudbu, než se k vám přidali? Isaac: Pravděpodobně ano, na doporučení Daniela Myera. O Lakeside X jsem předtím nevěděl. Ty jsi Angličan, z kterého města, z Londýna? Isaac: Já jsem původně z malé vesnice na jihovýchodě Anglie. Je to jen asi hodinu od Londýna. Kapela Empathy Test vznikla v Londýně před deseti lety. Takže jsem tam žil nejméně patnáct let nebo tak nějak. Ale teď jsem se usadil v Linci v Rakousku. V podstatě od brexitu. Dávalo mi mnohem větší smysl být stále součástí Evropy, protože většinu našeho úspěchu, jak zmínil Janne, generuje Německo. Moje němčina se pomalu zlepšuje, i když velmi pomalu. Ale v Rakousku a Německu je snadné se domluvit angličtinou. Takže vy jste, jak má Alphaville písničku, Big in Japan, oblíbení v Německu. Isaac: Ano. Velmi záhy o nás projevili lidé v Německu zájem. A náš bookingový agent, je Němec. Takže jsme se s ním setkali myslím v roce 2015. Zajišťoval koncerty pro Mesh, další synthpopovou kapelu z Velké Británie, o něco starší než my. V roce 2016 jsme s nimi jeli turné. Bylo to naše první opravdu velké turné a úspěch. A většinou v Německu. Takže sdílíme s Mesh spoustu společných fanoušků. Janne, byl jsi na koncertě v Německu, když Empathy v roce 2016 cestovali? Janne: Ne. Nebyl jsem. My měli s kapelou velmi dlouhou pauzu. A já jsem si dal pauzu od hudby od roku 2012 do roku 2019. Protože jsem prostě nechtěl hrát, nechtěl jsem skládat. Svou kapelu Lakeside X jsem pozastavil. Prostě proto, že jsme cítili, že se nám zpět nevrací dostatek energie. Takže jsem ani nechodil na koncerty. Ale jeden koncert, na kterém jsem byl, šlo v podstatě malý festival, který byl v Berlíně, tam Mesh hráli jako hlavní hvězda, bylo to v roce 2019. Byl jsem a stále jsem fanouškem americké kapely Iris. Reagan, zpěvák z Iris, je zase fanouškem naší kapely a byli jsme v kontaktu. A Iris měli přijet na ten festival jako předskokan Mesh. Slíbil jsem mu kdysi, že jakmile přijedou do Evropy, půjdu se na jejich koncert podívat. Takže jsem se vydal do Berlína jako divák. Viděl jsem koncert a dokonce tam byli i nějací fanoušci, kteří poznali mě. Protože prostě tu a tam jsem ještě měl pár svých fans. To tě inspirovalo k tomu, aby ses vrátil zpátky na scénu? Janne: Ano, říkal jsem si tam tenkrát, sem bychom měli patřit. Proč nehrajeme tady? To byla první věc, o které jsem začal přemýšlet. Dát znovu dohromady kapelu a pravděpodobně i začít dělat novou hudbu. Isaac: To je zajímavé, co říkáš, protože ve vaší hudbě vliv Iris slyším. Janne: Možná ano. Všechny zmíněné kapely jsou propojené v mnoha ohledech. Byl jsem fakt smutný, když se rozhodli s tím skončit. Ale možná se vrátí i oni. Isaac: Ano, myslím, že pořád existuje naděje. Je dnes subžánr, váš hudební styl – synthpop, na vrcholu, nebo zvolna v oblibě upadá? Janne: Řekl bych, že momentálně je na ústupu, nebo už nějakou dobu stagnuje. Issac: Myslím, že se seriálem Stranger Things se zájem zvedl. A také s filmem Drive s Ryanem Goslingem. Má syntezátorový soundtrack, který mě a mého kamaráda Adama vlastně inspiroval k založení Empathy Test. Říkali jsme si – moment, odložme kytary. Je to typická britská věc. Což je i příběh OMD. Takže jsme zauvažovali, počkat, co kdybychom odložili kytary a zkusili syntezátory. A s mým hlasem to opravdu fungovalo. K rockové hudbě se moc nehodí. Naopak syntezátory můj hlas doplňují, ostatně je docela pěkný. (smích) Každopádně přišlo album Stranger Things a to náš styl hudby na začátku pořádně nakoplo. Protože lidé hledali synthpopovou hudbu. Ale v posledních letech se vrátil post-punk. A lidé zase začali vyhledávat kytary a na kytarách postavenou muziku. A opravdovou basovou kytaru spíše než synthbasu a podobné věci. Uvnitř scény, ve které se pohybujeme, je teď brána za takovou mladší, cool verzi scény, právě ta post-punková hudba. Objevila se spousta post-punkových kapel, které nemají k našemu stylu vztah. Ale je jich i spousta, kterým se synthpop líbí. Takže naše publikum stárne. Zatímco mladší lidé mají spíš rádi post-punk. Ale možná se to brzy zase otočí. Mění se to. Pořád se to mění. Myslím, že obecně scéna, kterou nazýváme, darkwaves, synthwaves, synthpop, dark pop, […]
