Josef Michálek a Adéla Valůšková „Pořád vidíš, že je víc práce před tebou, než za tebou.“ Skupina Forrest Jump patří mezi stálice české crossover-metalové scény a už od svého vzniku v roce 2001 si buduje pověst party, která sází na živelnou energii a poctivý přístup k fanouškům. Jejich hudba v sobě organicky propojuje tvrdé kytarové riffy s melodickými linkami, přičemž klíčovým prvkem jsou české texty, které reflektují osobní prožitky i společenská témata. V jejich repertoáru hrají zásadní roli skladby, které demonstrují žánrovou rozmanitost a cit pro atmosféru. Velmi populární je jejich předělávka písně Zafúkané, původně od folk-rockové legendy Fleret, které Forrest Jump vdechli metalovou duši, přičemž zachovali její typickou folklorní melancholii, ale podložili ji hutnými kytarami a moderním crossoverovým aranžmá. Vedle těchto úprav vyniká i jejich autorská tvorba, typu Uprostřed magnetických polí. Ta se vyznačuje temnější, hypnotickou atmosférou a metaforickým textem o lidské přitažlivosti, přičemž skvěle ukazuje schopnost kapely pracovat s dynamikou, kdy klidné pasáže plynule přecházejí do explozivních a energických refrénů. Kmotrem nové desky, Zítřek být nemusí, se stane jeden z nejikoničtějších českých fotbalistů, nejlepší střelec v historii české fotbalové reprezentace, fanda kapely a rockové i metalové muziky obecně, Jan Koller. Publikum v Praze pak může Forresty zhlédnout 4. července 2026, kde se zúčastní akce KRAK ‚n‘ ROLL ABUSED MONKEY FEST 2026, klub Modrá Vopice. Naposledy jsem je sledoval tak v Praze, když jsem byl na konci září, konkrétně v pátek 26., rocku 2025, vyslán, abych dodal reportáž z koncertní šňůry stabilně rostoucí kapely Traktor. Jako první jim předskakovali právě moravští Forrest Jump. Do jejich šatny jsem vešel, zrovna když se frontman Pepa Michálek převlékal. Následně dorazil i šéfredaktor Sparku, Karel Balčirák, takže zpočátku půjde o mírnou interview přesilovku. Karel pohlédl na pruhované metalové kalhoty a první otázka byla ložená. KB: To máš z osmdesátek, ty gatě? Pepa: „Né, to koupíš na MPčku. Akorát jsem si myslel, že to bude kvalitnější. To je jako, jo, tak hraju v tom prostě celej rok letos. Ale je to prostě úplně vyšisovaný, jako kdyby to bylo z těch osmdesátek, ano. Nevím, člověče, jestli bych osmdesátkové kalhoty oblekl.“ (smích) KB: No, jak se zpotíš, tak to potom leze dolu. Pepa: „Však dneska sem to vysvětloval, že sem hrával bosky, řikám, jo, jenomže to bylo v době, kdy jsem nehrál v těchto kalhotech, že když bych si v nich ty boty sundal, tak bych vypadal jak od baleťáků.“ KB: A jak to turné zatím hodnotíš? Kdybys měl porovnat města… Doma jsme doma. Olomouc byla krásná, ale i ta Plzeň byla skvělá. Jakože nemůžu říct nic jinýho, než že je to vlastně fajn. A teď jsme v Praze. V červenci (míněno 2026) jsme tady, jako headliner v Modrý Vopici (v rámci oslav 25 let na scéně, pozn. aut.). Tam se ukáže, jak jsme zajímavý v Praze. Tenhle rok budeme hrát ještě v Ostravě, poslední koncert v baráku s Metalindou. Ostrava je pěkná. Jak říkal Mozart – „Mí ostravané mi rozumí.“ Pětatřicet koncertů za rok, si myslím, že je dobrý. Na to, že prvního čtvrtroku vlastně nehraješ vždycky. KB: Jaký máte teď program? Jdete na hotel? Zůstaneme tady, půjdem na merč, jestli někdo přijde z lidí, třeba přijdou pokecat. Ti co jsou v první lajně, ti si hlídaj první lajnu na Traktory, to je jasný. KB: „Hele, Máro, dej tam, že Pepa má opravdový ty řetězy. Kerry King je má z umělý hmoty… MD: Poctivý kovový? Největší brutalita je toto. (ukazuje kovovou pěst s metalovou vidličkou) MD: Můžu zkusit potěžkat? Když to rozhoupeš a práskne tě do koulí, to není uplně jako sranda. MD: A to máš, že seš pověrčivej nebo proč? Líbí se mi to. Dal mi to kamarád a od tý doby to nosím. Takže až nad vámi bude třást hlavou šéf Forrest Jump, bacha na řetězy, způsobují poctivé modřiny. Ta RRka v názvu jejich kapely zrcadlově přetočit neumím, ale odzrcadlit jejich show snad zvládnu. Viděl jsem je na Masters of Rock, kde otevírali ranní blok, takže tento komornější pohled byl pro mne novinkou. Na Bandzone mají crossover / Luhačovice. Frontman Pepa Michálek si prošel světem médií, moderoval nejen Ostravu v plamenech, ale i TV Rebel. Takže nepodceňuje pódiovou prezentaci, která je spíše vstřícně rocková. Ostatně i z pokecu v šatně je jasné, že jde o chronického pohodáře, který umí k publiku zahovořit s nenucenou autoritou. Už když jsem vstoupil do jejich šatny, glosovali pochvalně mou bundu Motörhead. A tak jsme sentimentálně zavzpomínali na neuskutečněný koncert, který se měl odehrát ve stejném prostoru, kde nyní hrají Forrest Jump, tedy 18. února 2016 v Praze, Fórum Karlín, neuskutečněný díky Lemmyho úmrtí. Nechtěl jsem Lemmyho pohřbívat, ale po Rock for People mi bylo jasné, že jsem je viděl naposledy. Dodneška mám lístky ještě na to, nevrátil jsem je. Ještě mám jeden hudební motiv, na tričku. (ukazuji frontmanovi jejich tričko s motivem pecky Hou hou, maličká) To je přesně ten motiv, o kterém se tvrdilo, nebo já jsem si myslel, že se bude lidem líbit. Aleš Kuča (basák): Je pěkný. Mě se líbí moc, no, ale převálcovala to Pohled jedné míle. To byly dva motivy, které vyšly zároveň. A k tomu byla ještě lebka, taková khaki. Prostě byl to Pohled jedné míle. To vyšlo ty dva singly pospolu. No a ten Pohled jedné míle, protože tam byla lebka, tak vlastně ti pravověrní si všichni jako… Tohle má fakt jenom fajnšmekr. Takže tohle je skvělej motiv – Hou hou, maličká. K písničce Pohled jedné míle máte i videoklip. S tím nejnovějším klipem, Zítřek být nemusí, se však pojí smutná událost… Klučina, který s náma jezdil, taková dobrá duše kapely. Kluk, kvůli kterýmu si ti další kluci, kteří jsou o generaci, dvě mladší, nedovolili nikdy stěžovat na žádnou bolístku, protože to byl totální ranař, kterej by tě prostě poslal na tři doby někam. Tak kluk, o kterém jsme si mysleli, že s náma bude ještě další dvacet let, tak prostě jsme si plácli na Masters of Rock, právě potom, co jsme natočili ty záběry. Nikdo z nás to nevěděl, ten Milan tu písničku miloval, prostě měl to rád. No a tam jsme si plácli, že se uvidíme za čtrnáct dnů na Benátské a z Benátské jsme mu už jeli na pohřeb, bohužel. Zastavilo se […]
