Malý princ – Pocta Oldřichu Veselému
Interpret: Různí
Album: Malý princ – Pocta Oldřichu Veselému
Vydavatelství: FT Records
Žánr: ROCK, ART ROCK , BLUES
Stopáž: 55:59
Autor recenze: ZDENĚK HEJDUK
Deska Malý princ – Pocta Oldřichu Veselému zachycuje desátý ročník brněnského Beatfestu, který se odehrál posledního února minulého roku v brněnském Semilassu. Pořadatelé jej zasvětili vzpomínce na brněnského skladatele, muzikanta a zpěváka Oldřicha Veselého. Hudebně na něj vzpomínají čtyři seskupení, další se přidají v bonusech.
Téměř nic měnit nemusela Veselého domovská kapela Synkopy 61, která přispěla troškou ze svého tehdejšího a dá se říci i stálého repertoáru a zahrála skladby Marťan s kytarovým sólem Petra Směji, Casanova s vokály, jež tuhle skupinu proslavily, a Suita pro J. S. Bacha s textem Veselého. Všechny zpívané tehdy i nyní kytaristou Michalem Polákem. Jméno albu dala jeho úvodní píseň ze stejnojmenného divadelního představení Malý princ v interpretaci Romana Dragouna and His Angels. Ti si ještě poradili nejen s písničkou Blues pro můj den, nově s trubkou Míry Barabáše a saxofonem Radka Kašpara, ale i s těmito nástroji do funky zaranžovanou Krůpěj z desky Křídlení.
Roman Dragoun pak po svém a výborně vystřihl v bonusech jednu z nejslavnějších Veselého skladeb, Černý racek, za doprovodu seskupení Beat Band Brno, které odehrálo všechny bonusové písně. Horší to měl coby zpěvák Borek Nedorost z kapely Miloš Makovský & Neopak, jenž se musel poprat s původně lidovou Ej, padá, padá rosenka, kterou Veselý natočil, zpíval a hrál s M. Efektem. Aranžérsky ji posunuli více do syntetizátorové elektroniky a i Nedorost ji pochopitelně zpívá jinou barvou hlasu, než je pamětnické ucho navyklé. Velkou výzvou pro formaci byla i nádherná Toulka je oblá, která dala název nepřekonatelnému albu Synkop Sluneční hodiny.
Folk Team Pavla Kopřivy posunul Na sever podle očekávání a svému pojmenování do folku s akustickou kytarou, ale ponechanými klávesovými plochami. Hned dvakrát na desce zazní další největší hit kapely Synkopy 61, Válka je vůl. Nejdříve ho zahraje a zazpívá v originální verzi skupina, jež ho coby svůj vůbec první singl v roce 1968 proslavila, do originální reggae podoby ho poté přetavil zpívají bubeník kapely Progres 2 Zdeněk Kluka. Moderátor Rádia Beat a muzikant Martin „Kudla“ Kudlička nabídl v sólovém provedení ještě jinou podobu Blues pro můj den, odvážnější, bluesovější a drsnější.
Celkově zaujme výborná zvuková kvalita alba, až posluchače napadne, jestli nebylo natočeno celé ve studiu a reakce publika dodatečně domíchány. Jedná se o hezky vypravenou vzpomínku, hold vynikající tuzemské hudební osobnosti i připomínku perfektní nálady koncertu. Navíc zabalené do pěkného bookletu s použitím stylového obrazu Radovana Veselého, osvětlujícím vznik té které písničky a vyčerpávajícím způsobem uvádějícím sestavy zúčastněných kapel, což se dohromady jistě stane vyhledávanou sběratelskou raritou.
Otázkou ale je, kolik fanoušků při touze po poslechu muziky Oldy Veselého nesáhne raději po originále. Protože ať už se s jeho zpěvem na koncertu a desce vyrovnali muzikanti různým způsobem, především v osobě Romana Dragouna se ctí, jeho kvalit a rozsahu prostě nedosahují.
