Rock&Pop 01/21

Gabriela Stašová dostala nelehký úkol upozornit na nejdůležitější momenty v roce 2020. Budete překvapeni, ale dokázala najít i veselé okamžiky, jako jsou vydání alb nebo vznik nových zajímavých hudebních filmů. Celý rok 2020 samozřejmě nejen v kulturním světě zastínila koronavirová pandemie, a tak se rozhodně nedá hovořit ani o bujarých večírcích, skvělých koncertních show, zajímavých koncertech zahraničních hvězd nebo báječně prožité festivalové sezoně. Dokonce i veškerá hudební ocenění upadla v zapomnění, a to i přesto, že se jejich předávání odehrávalo v nejrůznějších online podobách. To ale veřejnost tolik nevzrušuje, aneb sejde z očí, sejde z mysli.

Pro mě osobně byl rok 2020 obrovskou a nelehkou výzvou. Byla jsem nucena ze dne na den měnit, přesouvat nebo rušit projekty, jež vznikají i několik měsíců dopředu. Prožila jsem několik tragických osudů svých kolegů, kteří přišli o živobytí, sama jsem bojovala o možnost „nějak“ se uživit a prošla si několika náročnými brigádami ve zdravotnictví a na úřadě (bohužel práce v časopise není práce na plný úvazek). Zkrátka by mě nenapadlo, že se v takových profesích ocitnu po dvaceti letech práce v kultuře.

Na straně druhé v sobě řada lidí, včetně mě, musela kvůli covidu-19 oživit kreativní a inovační myšlení, díky nimž vznikla řada nových, leckdy skvělých projektů. Koronavirová pandemie dostala pracovníky z mnoha oborů na samé dno. Upřímně si myslím, že rok 2021 nebude o moc lepší, jenže my do něj vcházíme lépe připraveni a mnohem silnější. Ode dna se dá odrazit už jen směrem nahoru, a to bych přála všem!

V prosinci jsme si uspořádali malý redakční večírek. Upřímně netuším, zda jsme nějakým způsobem porušili pravidla zmatečného PSA či nikoli. Nicméně všichni jsme sezení až na lehkou ranní kocovinu přežili ve zdraví a bez koronaviru. Fyzické následky si odnesl akorát Vladimír Motýlek Savec, který upadl na schodech, nikoli vlivem alkoholu, ale proto, že se mi v temné chodbě hudební školy VIP4YOU, kde se setkání konalo, nechtělo rozsvítit. Tímto se mu ještě jednou omlouvám a doufám, že při čtení tohoto úvodníku bude jeho koleno opět plně funkční.

Z pětadvacetičlenné redakce se nás bohužel mohla sejít pouze necelá polovina, neboť naší moravské sekci komplikovala příjezd řada protikoronavirových opatření. Některé z nich jsme ostatně neviděli už dlouhé měsíce. S myšlenkou na naše kolegy jsme si večírek užili, dokonce jsme si zahráli i hudební kvíz, který pochopitelně vyhrál ženský tým. Musím přiznat, že jsem některé otázky pomáhala sestavovat, a tak jsme měly nad pány patřičnou výhodu.

Jan Šída některé okamžiky vyfotil, a tak se můžete seznámit se mnou, Šárkou Blahoňovskou a její Rejminou, Jitkou Šnajdrovou, Jardou Špulákem, Romanem Jirešem, Zdeňkem Hejdukem, Vladimírem Motýlkem Savcem i majitelem časopisu Richardem Harušťákem.

Pozn. redakce: V minulém vydání byl u rozhovoru Lenky Lo Hrůzové uveden chybný fotograf, autorem fotek je Nikola Górská. Autorům se za chybu omlouváme.

Sponzorováno