Rock&Pop 07/21

21RAP 07 titulka both

Kletba Ivy Frühlingové
Ivu Frühlingovou mi do života přivedl Artur Kaiser, zakladatel festivalu Votvírák, který se mimo jiné zabýval i managementem hudebních kapel. Díky němu mi pod jeho agenturou rukama prošla úvalská kapela Medvěd 009, Bára Zemanová, Season Crack, kde jsem našla svou nejlepší parťačku, bohužel jen na krátkou životní etapu, neboť tento svět opustila velmi mladá, a nakonec Ivu Frühlingovou, talentovanou a krásnou zpívající modelku. Více než (ne)kvalitu zpěvu jsem na ní obdivovala barvu hlasu, projev a éterické vystupování, čímž se lišila od mnoha známých interpretek. Po odchodu z agentury se mi ztratila z dohledu a naše cesty se rozešly.
I díky tomu, že se obloukem vyhýbám seriálu Ordinace v růžové zahradě, kde Iva nazpívala úvodní píseň s Mirem Žbirkou, se mi podařilo o ní téměř deset let neslyšet. Až do předchozího měsíce…
Téměř s jistotou mohu prohlásit, že mě Iva Frühlingová pronásleduje. Od první zmínky, že se vrací na hudební pole v podobě svého nového singlu nebo v duetu písničkáře Lásky, na mě začala pravidelně vybafovat z rádia. Ve výčtu denního tisku mi hned zprávy na telefonu ukázaly i článek z MF Dnes, abych se dozvěděla, že není nevěrnice, ale je také polyamorní, což je teď v showbyznysu velkým trendem. Mezi námi smrtelníky se tomu ale prostě stále říká postaru.
Co je však nejděsivější, Iva mě pronásleduje i na sociálních sítích, které doslova zasypává svými videi z TikToku. Již jsem si tento kanál zablokovala, ale podobné příkazy můj Instagram zcela ignoruje. Pro ty, kteří ještě neměli to štěstí některé video zhlédnout, mám informaci, že budou prosit, aby Iva raději zpívala. Při troše štěstí uvidíte na některém z příspěvků i jejího synka, jenž mamince občas střihne vedlejší roli. Podívat se tak můžete na Ivu v autě, na bruslích, v dětském pokojíku, ale i v kuchyni. Pod hashtagem coolmom, badmom a hlavně instamom bych ještě dodala prostě #bad.
Trochu se bojím, kde se mi Iva zjeví příště. Možnosti jsou dvě, buď je vlna Ivy Frühlingové známkou jejího velkolepého comebacku na scénu, nebo jsem v minulém životě provedla něco děsivého a má mě za úkol zkrátka jen strašit.


Český sen
V červenci se se sestrou chystám na vodu, a ačkoli jsem už jednou tento typicky český zážitek absolvovala, zapomněla jsem, co to obnáší, a po několika letech k němu opět svolila. Abyste pochopili, nevadí mi voda samotná, i když z pro mě nepochopitelných důvodů máme z většiny Evropy ty nejhnědší a nejméně průhledné řeky, ani loď, potažmo kánoe, ve které každé pšíknutí znamená, že se vyklápím. Jsem pro každou srandu a trochu té vlhkosti mě ještě nezabilo. Co mě ničí, je pobyt v kempech, rozumějte v přeplněných tábořištích v plné letní sezoně, kdy se vodáci smísí s lidmi, kteří v těchto prazvláštních podmínkách tráví dobrovolně dovolenou. O tom, jaké typy lidí v těchto rekreačních areálech potkáte, kdysi udělal trefný stand-up Lukáš Pavlásek. Ve zkratce jsou to zamilované párečky, rodinky s dětmi, pánové na pánské jízdě a Jarmila s Milunou a Věrou na jízdě dámské.
V kempech u řek je tedy ještě jedna skupina navíc, a to vodáci. Ty většinou poznáte podle stejných triček a dvojky v žíle. Tahle skupina je mi ze všech nejsympatičtější, neboť kromě toho, že to čeká i mě, beru to tak, že stan je pro ně jedinou možnou a legální volbou zaspání opice, aby se ráno mohlo nerušeně pokračovat v další plavbě.
Nikdy ale nepochopím, proč si někdo volí stanování v kempech jako svou letní dovolenou. Vždyť v sebelepším stanu musí každá Miluna, Mařena i Věra vypadat ráno jako spařené a otrávené sele, načež si vyčká frontu na společné WC, odebere se do fronty na sprchy, kde ji po dvou minutách vyprší čas, vypne se voda a ona s našamponovanou hlavou odkráčí do fronty ke stánku pro ranní párek v rohlíku. V případě, že se nalíčí, už nesmí lézt do stanu, aby se jí make-up znovu nerozpil a neroztekl po obličeji. Takto tam zhruba do desíti sedí před stanem stovky Milun, Mařen a Věrek, čekajíce na to, až se vodáci laskavě odeberou a odrazí své lodě, aby se mohli v řece vykoupat i běžní návštěvníci.
Během dne stání ve frontách na cokoli běžně absolvuje každý několikrát, do toho pobíhají ječící děcka, která vám občas zakopnou o šňůru od stanu nebo vykopnou kolík. Večer se všichni sejdou v jedné obří frontě na pivo, protože mezitím stihla připlout další várka vodáků. V noci pak usínáte s pěti lidmi na metru čtverečním, odděleni tenkou látkou stanu, při troše štěstí za drnkání kytar, ale většinou za burácení diskotéky, na níž je Michal David stále ještě v top ten. To, že se nejedná o jednu z nejlevnějších dovolených, nemusím lidem, kteří to absolvovali, připomínat. Argument, že ne každý má peníze na něco lepšího, tedy neberu. Vždyť na konci každé té fronty na vás čeká poplatek. Je to zkrátka takový český sen, jenž se mi nikdy nezdál.

 

Sponzorováno
banner 1000x250 V3.jpg

Související články

IRON MAIDEN Do pekla a zpět

„Noc byla černá a bylo zbytečné se bránit. Peklo s ohněm bylo zplozeno, aby bylo osvobozeno. Pochodně plály a posvátné nápěvy byly odříkány. Rituál začal, Satanovo dílo bylo dokonáno.“ „6-6-6, číslo pro tebe a mne!“ (The Number of the Beast) TEXT: MARCEL KOTEK Po pětileté existenci promluvili Iron Maiden jako pozdější pionýři nové vlny britského heavy metalu (NWOBHM) k metalovému…

rockandpop

Aktuální vydání pro registrované ZDARMA – REGISTRACE ZDE

Mám registraci / členství – PŘIHLÁSIT
Výhody členství – Informace ZDE

ROCK & POP 7/21

Kletba Ivy Frühlingové Ivu Frühlingovou mi do života přivedl Artur Kaiser, zakladatel festivalu Votvírák, který se mimo jiné zabýval i managementem hudebních kapel. Díky němu mi…

rockandpop Aktuální vydání pro registrované ZDARMA REGISTRACE
Mám registraci/členství - PŘIHLÁSIT Výhody členství INFO. ZDE