Sladká třešnička na dortu, aneb Colours of Ostrava, den čtvrtý!

Poslední den letošního festivalu byl odměnou pro všechny, kteří to vydrželi až do konce. Slunečné počasí a našlapaný lineup se postarali o skvělé finále letošní kulturně horské dráhy ve Vítkovicích. Od boření stereotypů s 2Cellos k esenci písničkářství s Passengerem a závěrečné nostalgii s Underworld. Pláštěnka dnes nebude potřeba (ani jedna), ale holinky si radši vemte, byl to den bahna a dobré nálady.
Pokud vám při zmínce cella vyvstává asociace s hudebkou, prachem či nudou, poslechněte si někdy 2Cellos. A pokud jste to nezvládli na Colours, určitě se pokuste je vidět naživo. Když totiž dva cellisti a jeden bubeník začnou hrát pecky od Rolling Stones, AC/DC nebo Aviciiho a Rihanny, rychle na tyto stereotypy zapomenete. A pokud na ně nezapomenete, rozboří je na padrť svým hudebním kladivem.

Passenger: supersladký písničkář, který si na celé vystoupení vystačil se svojí kytarou, pokorou a příběhy. Nikdo jiný než písničkář s kytarou si nemůže dovolit tolik mluvení při koncertu (ano, Axle Rosy, koukám se na tebe) a ve spojení s jeho pokorou a šarmem každý příběh funguje jako předehra k jeho písničkám. Dokonce si ze sebe umí dělat legraci: „Mám jen jeden známý hit, ale klidně ho zahraju desetkrát,“ vtipkoval o jeho písni Let Her Go. K perfektně nazvučenému představení a úžasnému publiku se nedá dodat nic jiného, než že koncert to byl výborný a pro jeho fanoušky je skvělou zprávou, že se bude v říjnu vracet, tentokrát do Pražské Lucerny.
Jako nostalgicky-elektronický závěr festivalu dorazilo legendární duo z Velké Británie: Underworld. Kdykoliv jsem se přes den pohyboval kolem pivních stánků, ozývalo se: „Shouting: lager, lager, lager, lager!“ Zdali byly výkřiky v odkazu na jejich Born Slippy z Trainspottingu či pouze pivní eforii není zcela jisté, nicméně byl jejich koncert ve vysokých očekáváních všech v publiku. A jak to dopadlo? Underworld zcela jistě dokázali, že jsou stále pánové elektronické hudby. Dvojice Karl Hyde a Rick Smith, kteří již elektronické taneční hudbě vládnou několik dekád, jsou jako dobré víno – s věkem se pouze lepší. Možná spíš dobré víno a blíže neidentifikovatelné pilulky všech možných barev, ale to se od Underworld tak trochu čeká.
Tak zase za rok, snad tentokrát bez všech pláštěnek a holinek!

Sponzorováno