Vzpomínání na Petra Nováka
I přes jeho až příliš brzký skon je odkaz zpěváka a skladatele Petra Nováka (6. 9. 1945 – 19. 8. 1997) stále živ, stejně jako jeho skladby. Jeden z klíčových průkopníků původní české bigbítové písně má na svém kontě celou řadu songů, jež stále pravidelně rotují v českém rádiovém éteru a bodují zdaleka nejen u pamětníků.
Chtěl psát hudbu
Ty, které vznikly v období mezi lety 1967–1970 převážně ve spolupráci s textařem Ivo Plickou, nyní souhrnně vychází na 2LP kompilaci Povídej/Největší hity 60. let coby připomínka Novákových nedožitých osmdesátin.
Na dvouvinyl, jenž kromě hudebního obsahu zaujme také rozsáhlým sleeve note Miloše Skalky a výživnou porcí dobových fotografií, se vměstnalo celkem 24 skladeb. Představují výběr ze singlů, ípíček i debutového alba Kolotoč svět a Novák je z valné většiny nahrál s vlastní kapelou George & Beatovens, kterou založil s kamarády v roce 1963. Společně tehdy ve sklepě natočili několik písniček, přičemž dvě z nich manželé Mirka a Jiří Černí vybrali do svého tehdy mimořádně vlivného pořadu 12 na houpačce. Poté, co nahrávka skladby Já budu chodit po špičkách zazněla v rozhlasovém éteru, okamžitě se stala hitem. A Novákova hvězda začala strmě stoupat.
Přízeň posluchačů mu ale nevynesly jen jeho typický výše položený hlas a silné, převážně romantické písně, z nichž mezi ty nejznámější patří kromě již zmíněné Já budu chodit po špičkách také Povídej, Náhrobní kámen, Klaunova zpověď, Pokoj č. 26, Dětský oči, Bezhlavý rytíř nebo Jdi dál. Novákovou velkou devízou byla i jeho sympatická civilnost, když byl celý svůj život, během nějž vzlety střídaly pády, stále jedním z těch, pro které zpíval.
Skvěle to vystihují jeho slova z rozhovoru s Janem Křtitelem Sýkorou, který vyšel ve čtvrtém čísle měsíčníku Melodie v roce 1970: „Mám stejné problémy jako oni, měl jsem průšvihy ve škole, nešťastně jsem se zamiloval, mám mindráky z toho, jak vypadám, nesplnily se mi a už asi nesplní moje velké sny, žiju na stejné planetě a ve stejné zemi jako oni. Až mi to, co mám tady v krku, jednoho dne vyplivne úplně, chtěl bych alespoň psát muziku. Nebo si koupit mlejn. Takovej malej, větrnej. Mít klid, ticho a hodnou ženu, kterou bych měl rád a která by měla ráda mě. A vedle toho mlejna malý políčko a zvířata, abych měl z čeho žít a nemusel se starat o to, kdy přijde výplata…“
