Jiří Dědeček – Nebudu bydlet v Québecu

Několik tematických částí má nová deska písničkáře a spisovatele Jiřího Dědečka, přičemž všechny jeho tváře známe i z minulých projektů. Třemi skladbami je zastoupený francouzský písničkář Georges Brassens, jehož tvorbě se Dědeček věnuje dlouhá léta. Jeho dílo překládá, zpívá i vydává knižně. Brassensova Holka za kilo je kupletem o hubené paničce, v jejímž závěru střídá Dědeček drsný hlas s fistulí, Malý pištec pak kramářskou písní plnou králů, hrabat, kněží či kostelů a s popleteným pištcem v hlavní roli. Třetí od zmíněného skladatele je hudebně veselá, ale textově smutná až cynická Poslední vůle.

Valčík Zmrzlý dřevař s textovým příběhem a pointou je Dědečkem otextovaná francouzská lidová skladba, dvakrát jsou zde zastoupeny básně v tuzemské muzice jednoho z nejvíce zhudebňovaného poety, Františka Gellnera. Vlastní tvorbou pochopitelně přispěl sám Dědeček, který je, kromě titulní zábavné slovní hříčky se světovými městy, tradičně politicky aktuální, kritický, sžíravý a s textovými údery přímo na solar plexus veškeré korektnosti. 

Už v úvodní Sněmovní umístí na poslanecké parkoviště hezky pospolu bývalé svazáky, veksláky a soudružky z národního výboru či pionýrských táborů s komunisty a fašisty. Citace z písně Udavači „Proč jen ti udavači práskaní, životem klidně kráčí. Pán Bureš nech sa páčí…“ směřuje jasně, v Namrzají Nusle se zase skloňují soudruzi z Agrofertu, řepka, která nepokvete, a zelení se posílají k čertu. 

V zádech pak mrazí ze tří písniček. Potkan poprvé použije v textech vulgarismy, ale drsný je i bez nich a vše v něm je stále aktuálnější, pravdivější a varující. Kardinál je asi nejvíc šokující ve vylíčení drsné pravdy v jednom verši opět s hrubším výrazem, ale závěrečný seznam odsouzených za zneužívání dětí v církevních kruzích hrubší slovní spojení více než legitimizuje. Fuj se až ďábelsky zamýšlí nad možností zabití svého bližního, pokud si to zaslouží. Hudebně jde spíše o recitaci nad kytarovou melodií. 

Generace fanoušků, pouštějících si z prodřených magnetofonových kazet písně Karla Kryla, držící je v té šedivé době v naději, a tleskajících při koncertech v tu chvíli zrovna na jevišti trpěným hudebníkům nad každou sebemenší politickou narážkou, pamatují, co pro ně písničkáři znamenali. Jiří Dědeček jejich prapor drží i v dnešní době. Na rozdíl od mladých a současných bez velkých mediálních humbuků a vyjádření. Zato opravdově. 

Interpret: Jiří Dědeček
Album: Nebudu bydlet v Québecu
Vydavatelství: Galén
Žánr: FOLK
Stopáž: 45:55
Autor recenze: ZDENĚK HEJDUK

Sponzorováno