„Nezáleží na tom, jak padáte, ale na tom, jak se znovu postavíte.“ Legendární britský metalový zpěvák a skladatel Blaze Baley navštívil Prahu mnohokrát, pro mne ale byla rozhodující jeho návštěva za účelem vzniku DVD Blaze Bayley – Live In Prague 2014 (Soundtracks Of My Life Tour). Celý projekt probíhal v našem produkčním studiu Alfedus a DVD obsahuje dohromady třicet nahrávek, jde o záznam živých vystoupení a dva zcela nové songy. Celá kompilace je jakýmsi završením třiceti let zpěvákovy kariéry. 25. března 2023 prodělal Blaze infarkt. Fans vzkázal, že mu chybí a těší se, až se s nimi znovu setká po zotavení. Což se stalo a tento rozhovor tedy nebude jen ohlédnutím za spoluprací s velkou osobností metalového žánru, ale i příslibem mnoha koncertních zážitků do budoucna. Klidně i podobných těm, které jsem zažil já, protože Blaze se fanoušků nestraní. „Budu stát tady! Po větší část show! Chci být svým fans co nejblíž!“ „Ale Blaze, to je na hraně pódia. Točíme živák a-“ Nenechá mě domluvit. „Chci se dotýkat svých fans!“ „No právě. Co když tě někdo z nich strhne? Není to riziko, být většinu času až úplně na hraně?“ „Na to se nemohu ohlížet. Já musím stát na hraně. I am metal!“ Rezignuji. Kdybych věděl, že tuhle větu uslyším při různé příležitosti ještě několikrát, rezignoval bych mnohem dřív. Blaze Bayley je prostě metal. Vidí se tak a já mám tu čest režírovat živý koncert pro připravované DVD ke 30 letům jeho Blazeovitosti. Takže budu držet hubu a krok, rozhoduji se. To ještě netuším, že s Blazem se krok držet nedá. Den 0. Setkávám se s Blazem spolu s kameramanem v lobby hotelu blízko pražského Anděla. Máme natáčet rozhovor a prostřihy do bonusových materiálů. Poprchává, chlad mi zalézá pod mikinou utemovanou bundu. Blaze je jen ve stylové dělnické košili bez rukávů. Nechal si jí vyrobit limitovaný počet kusů speciálně kvůli výročnímu turné. „Blazi, neměl by sis vzít bundu. Možná bude pršet.“ „I am metal!“ „OK.“ Vezmeme to dvanáctkou načerno na Malostranskou a překročíme Vltavu, abychom se postavili před Rudolfinum. Je odtamtud supervýhled na Pražský hrad. Blaze bez přestávky odpovídá na první otázku půl hodiny. Následuje otázka druhá, třetí, pak je přestanu počítat. Je mi trochu zima. Blaze jede jak pila motorovka. Přečtete si jeho slova v úplnosti níže, ale pro netrpělivé z vás mám shrnutí zde, hned. Fans (má ty nejloajálnější na světě), cestování (není turista a tak prdí na památky, zajímá ho jedině, jak vypadá pódium a světelný park nad ním), černé ponožky (má jeden pár v požadavcích na pořadatele každého koncertu, ale snad ještě nikdy je nedostal a prát si nemůže, vždyť spí každou noc v jiném hotelu), nejbizarnější koncertní zážitek (když pořadateli koncertu odvezli pro neplacení agregát a on na zrušeném koncertě zazpíval svým fans A capella). Mimochodem tuhle historku znám. Odehrála se v Česku. Blaze se tehdy rozhodl, že nenechá své fans na holičkách, vylezl si v občerstvovacím stanu na stoly a z tohoto improvizovaného pódia zapěl několik pecek zcela bez doprovodu. A jsme zase u fanoušků. Pro Blazeho jsou evidentně alfou a omegou. Den D. Na plac Rock Café jsme s Alfedus Music umístili sedm kamer z toho jednu na jízdě přes celou šířku sálu. Kdyby začalo hořet, ukáže se, kdo je metal a kdo už ne. Ha, taky jsem se tím nakazil. Blaze stojí na hraně pódia, drátěné rošty se pod ním unaveně prohýbají a on se doslova hýčká s nataženýma rukama lidí pod sebou. Blaze je ve svém živlu. Intenzita doslova prýští nejen z hlasu, ale i z pohybů. Doprovodná kapela Absolva složená z o desítky let mladších muzikantů mu sekunduje naknop. Kdyby byli o pár let starší, nestačili by. Nekuřák a střídmý kalič Blaze je v kondici. Za více než dvouhodinovou šou nesleze z pódia a po většinu času na něm prošlapává cestičku v drátěných roštech hrany pódia. Návštěvníci ho nejen nestrhnou, naopak mají co dělat, aby jeho nápor vydrželi. Když mu nestačí je burcovat výkřiky, přidá pravačku, ale i to je mu málo. Začne fans pod pódiem chytat za hlavy jako když fanatický kazatel vyhání ďábla. Pak ohlásí, že není jako nejmenovaní kolegové a nezavře se v šatně. Ne, nepůjde se ani vysprchovat, bude stát v předsálí a každý, kdo požádá, dostane dopis. Stane se. Je jedno jestli jste si koupili desku, tričko nebo jen šlohli ze zdi plakát. Dostanete unterschrift a fotku, na které vám Blaze trhá hlavu s fanatismem sobě vlastním. Den třetí Následující den do Brna s Blazem nejedu. Dokončuji reklamu na holící strojky, zaprodal jsem se konzumu, nejsem dost metal. Ale na cestu do Jablonce den třetí CZ části turné se připojuji. Den X Teď se mačkám s muzikanty z doprovodné kapely na zadním sedadle a překonávám silou vůle dotírající spánek. Bubeník a basák, každý z jedné strany, mají na skle přilepené polštáře, ukradené z hotelu, a spokojeně do nich funí. Nikoli však Blaze. Střídavě sleduje DVDčko a střídavě naviguje řidiče. Je to nutnost, vůz si pronajali v Británii a volant je na pravé straně. Kdybych neměl smlouvu se Satanem, Belzebubem a Mastemou, byla by ve mně malá dušička. Takhle jsem ale v klidu. Jsme metal. Blaze sleduje na kruhových objezdech ostražitě vozovku zpod brejliček utajených po většinu dne kdesi v útrobách malé červené brašny a popíjí mléko z velké plastové lahve. Nemusíte být opilé, nezodpovědné jelito, abyste byli dost metal. To Blaze odlišuje od mnoha – nejen českých – heavy metalových hudebníků. Tenhle chlápek je koncentrovaný profesionál. A nezapře v sobě Brita, který má na vše lety prověřený rutinovaný systém.Vezměte si jen jeho teorii lžíce. Lze s ní otevřít lahev piva, když chybí otvírák, pojídat jeho oblíbenou česnečku sáčkovku, která nesmí chybět před žádným koncertem, šermovat s ní na osvětlovače, když na pódiu diktuje spoty a podobně. Znám Blaze už od doby, kdy ho společník z naší firmy Alfedus pozval jako hosta na křest alba skupiny Seven Honzy Kirka Běhunka. Přesto jsem zvědav, jestli bude v Jablonci koncert stejně intenzivní, když tu místo sedmi kamer točí prostřihy pouze jediná. Ale Blaze nezklame sebe ani fans. Koncert má snad ještě […]
