PAN LYNX 31.10., Palác Akropolis, Praha
Teatrální jízda do temnot Zpěvák a všestranný umělec Michal Skořepa vydal nedávno své první sólové album Kdo se bojí, musí do lesa, pod které se především podepsalo jeho temné alter ego a „vnitřní zvíře“ Pan Lynx. Kolekce, kterou si nahrál z drtivé většiny sám, byť s pomocí několika zajímavých a v českém hudebním světě respektovaných hostů, je až deníkovým záznamem jeho hlubokého ponoru do temnot vlastní duše. Stejně potemnělou sebezpytnou jízdu sliboval první koncert v pražské Akropoli, kde bylo album odprezentováno v celé své kráse a pokřtěno. TEXT: JAN MARTÍNEK FOTO: FACEBOOK PAN LYNX Skořepa se na české hudební scéně pohybuje už řadu let, z mnoha angažmá vzpomeňme jeho účinkování v muzikálech (včetně Jesus Christ Superstar) či dnes už neexistující kapelu Stroy, v níž kombinoval své zamilované grunge s progresivním rockem. Dá se ale říct, že Pan Lynx je prvním bezezbytku dotaženým projektem, co se týče nejen hudební a vizuální stránky, ale i co se propagace samotného projektu a jeho koncertního zpracování týče. Odér tajemna a neznáma, který Pana Lynxe od začátku provázel, byl určitě jedním z faktorů, co přilákal pozornost posluchačů (což není ostatně nic nového, jakási alter ega z paralelních světů si úspěšně vytvořilo už mnoho umělců, například David Bowie se Ziggy Stardustem či Alice Cooper, jehož dnes už prastarý spektákl Welcome To My Nightmare může s určitou dávkou nadsázky Pan Lynx připomínat), své udělala i originalita a hudební svébytnost nahrávky. Proto byl pražský Palác Akropolis úctyhodně zaplněný. Protagonista večera pojal koncert jako show, kterému nechyběla určitá muzikálová teatrálnost, a jistila jej kapela ze skvělých muzikantů (kytarista Jan Lichtenberg a bubeník Luboš Samek jsou z plzeňské progresivně hardrockové naděje The Seventh Passion, druhý kytarista Josh Root dříve hrál se stonerrockovou formací Wild Roots, baskytaristu Zdeňka Imramovského můžeme vidět s Precedens a Mr. Big Tribute, klávesista Filip Vavřička hraje v jednom z mnoha českých revivalů Queen a onehdy se mu podařilo dostat do finále konkurzu na klávesistu Olympiku). Zvuk sice nebyl celý večer úplně ideální, v tvrdších pasážích se nástroje slévaly a leckdy chyběly dost utopené kytary, ale celkový dojem z povedené temnohry ani příliš nekazil. Když se pak na pódium začali trousit hosté, začala celá akce připomínat večírek s přáteli. Producent a provozovatel studia Sono, kde se album zčásti točilo, Milan Cimfe si pohostinsky zahrál tentokrát ne na baskytaru, ale na cajon, a při křtu posypal album pravou lesní hlínou. Bratři Matěj a Jan Homolovi z Wohnout si nejprve zazpívali se Skořepovým klávesovým doprovodem komorní verzi jednoho ze svých evergreenů Pedro se vrátí, poté zahostovali ve skladbě Parawolizovanej, jejíž hlas Lynxovi propůjčili i na desce, a poté zazněla mnohem temnější verze jejich prastarého skočného hitu Banány, která ale působila ve srovnání s originálem poněkud těžkopádně. https://youtu.be/SARE4Slihps?si=lAejVpMQFMmLoaap Po nich se na pódium dostavil i samotný nestor českého art rocku Michael Kocáb, který svou nezaměnitelnou deklamací opentlil titulní skladbu z alba, Kdo se bojí, musí do lesa, na níž se podílel i textově. Škoda jen, že těch pár veršů musel číst z papíru, to vypadá vždy trochu amatérsky, a to i když jste zrovna Kocáb. Vzápětí ale přišla řada na překvapivou coververzi letité hymny Pražákům, těm je hej, při níž už žádnou nápovědu nepotřeboval. V závěru si Skořepa vzpomněl i na svou bývalou kapelu Stroy, když zařadil titulní věc z debutu Adam Reborn, která s jeho novou kapelou zněla opravdu monumentálně, a pozval pěvecký sbor Maranatha Gospel Choir na mocný chorál Katedrála, který nové album uzavírá. Ale protože publikum bylo neúprosné a do policejní hodiny ještě nějaký čas zbýval, došlo i na opakování dvou skladeb, které zazněly ze začátku koncertu, a sice balady Na dně postele (podruhé v komornější verzi), a otvíráku Cililynx, který byl skutečnou tečkou za celým večerem, který se nepochybně vydařil podle umělcových představ. Skutečně prubířské budou ale další koncerty a je velkou výzvou, zda si Panu Lynxovi podaří laťku nastavenou prvním vystoupením udržet.