MARTA KUBIŠOVÁ Osmdesát let klidné síly
Jestli někdo v domácí populární hudbě hledá osobnost nezaškatulkovatelnou, svou a ohromně silnou, musí jako na jednu z prvních ukázat na Martu Kubišovou. Žena, která pověsila už oficiálně zpívání na hřebík, má co říct i nyní, takřka po šedesáti letech od startu své kariéry, v roce, kdy slaví nádherné jubileum. Osmdesátiny. TEXT: Milan Menčík FOTO: Supraphon/Oto Dlabola, Jakub Macháček Narodila se na svátek Všech svatých ve tři čtvrtě na jedenáct v Českých Budějovicích do rodiny lékaře internisty a matky v domácnosti, která se později živila hlavně jako prodavačka gramodesek. Do čtvrté třídy už však chodila v Poděbradech. Po maturitě začala pracovat ve sklárnách a náhodou se jí podařilo uspět v konkurzu do Stop divadla v Pardubicích. Rok nato přestoupila do Plzně a poté už následovalo slavné pražské Rokoko. Tam se uvolnilo místo po odchodu Evy Pilarové do Semaforu. „Měla jsem původně zpívat s Jiřím Jelínkem píseň Motýl pro divadlo Semafor. Jenže Šlitr prohlásil, že potřebuje někoho známějšího, a vybral si Janu Malknechtovou. Suchý se mi po nějakém čase omlouval a chtěl mě do Semaforu. To už jsem ale neměla zájem a přijala angažmá do pražského Rokoka,“ vzpomíná na hektickou dobu Kubišová. Angažmá v Rokoku zahájila rolí v komedii Jana Schneidera Labyrint světa a ráj srdce. Jenže do ní nastoupila až po sté repríze a nebylo to pro ni lehké. Dokonce zvažovala návrat do Plzně, ale k tomu nakonec nedošlo. Kubišová trpělivě vyčkávala a Schneider jí začal psát písně přímo na tělo. V létě roku 1965 přišli do divadla Bohuslav Ondráček a Václav Neckář. Uběhlo pak jen pár týdnů a příchodem Heleny Vondráčkové dostalo trio Golden Kids jasné obrysy. To ovšem hodně předbíháme. SLIBNĚ ROZJETÁ KARIÉRA Kubišová si zahrála i na stříbrném plátně, například v poetickém filmu Jana Němce Mučedníci lásky. To však zdaleka nebyla její jediná role, a pokud se vezmou v potaz i dokumenty, muzikály, divadelní role, má těch korálků na šňůrce navlečených poměrně dost (připomeňme z poslední doby například Magický hlas rebelky). Sláva Marty Kubišové vzkvétala i díky festivalu Bratislavská lyra nebo české anketě popularity Zlatý slavík, kterou v roce 1966 vyhrála. Postupně se jí začaly na stůl snášet nabídky ze zahraničí a v Kubišové začal hlodat červíček, jestli nemá zase jít z Rokoka o divadlo dál. Ohledně zahraničních projektů byl problém se státní agenturou Pragokoncert, jež nechtěla domácí umělce jen tak pouštět na Západ. Takto se ještě ne jako Golden Kids dostali na festival MIDEM do Cannes. To už byl leden 1968 a příjezd vojsk Varšavské smlouvy byl blízko. Neckář, Kubišová a Vondráčková ještě stihli měsíc hostovat v pařížské Olympii. „Marta, Rusové jsou tady!“ Tak ji v noci na 21. srpna 1968 probudila se slzami v očích maminka. Kubišová pak tajně natočila svůj největší hit Modlitba pro Martu, který se objevil v televizním seriálu Píseň pro Rudolfa III. Vždy říkala, co si myslela, a chovala se přesně podle této šablony. Vítala Dubčeka po návratu z Moskvy, stala se jedním ze symbolů srpna roku 68. Vznik „zlatých dětí“ přišel přesně na den Kubišové šestadvacetin. Jméno Golden Kids vymyslel Zdeněk Rytíř a vystupovat začali nedlouho poté. Další cestu do Francie zkrátilo upálení Jana Palacha. Sláva Kubišové vyústila v další triumf ve Slavíkovi a první sólovou desku Songy a balady. Tehdejším trendem bylo dát na debutové album ty nejlepší písně, které dotyčný doposud natočil. Kubišová ale chtěla na desku pokud možno novou tvorbu. Podařilo se jí tak dát dohromady jedno z nejdůležitějších alb domácí popové historie. Byla k němu natočena sedmička klipů, dva se však zničily. Kubišová se vdala za režiséra Jana Němce, ale brzy přišla o přítele a básníka Jana Schneidera kvůli jeho emigraci. Golden Kids natáčeli desku Micro-Magic-Circus. TVRDÝ PÁD NA ZEM Jako by tušila, že její hudební budoucnost už nebude mít dlouhého trvání, pracovala na více frontách. V Supraphonu pomáhala připravovat album Arethy Franklin, s Golden Kids točila druhou desku Music Box No. 1 a stíhala nahrávat i vlastní písničky. Skvěle rozjetá kariéra měla nalinkovanou budoucnost i v Německu, okamžitě rozebraný první náklad Songů a balad vyšel v reedici, na níž už však chyběla Modlitba pro Martu a skladba Ne. Zub cenzury začal hryzat. Velkým problémem byla popularita, hymna Modlitba pro Martu i fakt, že lezla ohromně na nervy tehdejším manželkám komunistických papalášů, které ji častovaly slovy: „Vypadá jako děvka a zpívá jako děvka.“ Znovu zvítězila v anketě Zlatý slavík, ale začala stále více vadit, protože byla populární. Proto cenu dostala stranou, v kanceláři časopisu Mladý svět, vyhlašovatele a pořadatele ankety popularity. Naposledy vystoupila 27. ledna 1970 v Ostravě a poté se na dvacet let nuceně odmlčela kvůli podvržené pornofotografii. „Vzpomínám, jak jsem ještě odjela do Německa točit demáče s producentem Dernierem. Chtěl si ověřit, čeho jsem schopna a který trh by mnou zaplnil. Když jsem to viděla, bylo jasné, že to nebude dobré… No, jenže pak přišel můj úplný zákaz a šlus. Vzali mi samozřejmě i pas. Po čase, kdy už jsem doma lepila sáčky na hračky, což byla jediná práce, kterou mi dovolili dělat, mi poslali tisíc marek jako odstupné. Koupila jsem si malou televizi, u toho lepila ty sáčky dál a bylo mi to jedno.“ Nastaly pro ni opravdu těžké časy, protože v roce 1971 potratila v osmém měsíci těhotenství a přežila klinickou smrt. Manžel emigroval do USA a Marta se znovu provdala za režiséra Jana Moravce. I přes útrapy ale dál pevně stála za svým názorem a podepsala Chartu 77. Důsledkem byly ještě větší potíže se Státní bezpečností. Kýženého děťátka se dočkala 1. června 1979, kdy se jí narodila dcera Kateřina. Na veřejné, a hlavně povolené vystoupení si musela počkat až do června 1988, kdy zazpívala státní hymnu na demonstraci na počest 40. výročí vyhlášení Všeobecné deklarace lidských práv. Tutéž skladbu společně s Modlitbou pro Martu zpívala z balkonu pražského Melantrichu na Václavském náměstí 21. listopadu při příležitosti sametové revoluce. SLADKÝ NÁVRAT Následně se zase její hudební kariéra rozběhla naplno. Nejprve vyšlo v reedici album Songy a balady, 1. června 1990 se konal koncert Marta v Lucerně, na němž obdržela Zlatého slavíka konečně před zraky veřejnosti, začala natáčet nové písničky a vystupovat v televizi, třeba v rámci Adventních koncertů nebo v pořadu Chcete mě, který naprosto jasně deklaroval její obrovskou vášeň pro zvířata. Dostala řadu ocenění jak z oblasti hudby, tak za neústupnost a schopnost stát si za svým názorem za každých okolností a být tím pádem příkladem pro druhé. […]
Pro přístup k tomuto obsahu je potřeba mít jeden z našich plánů - Informace ZDE
Můžete vyzkoušet 30 dnů ZDARMA - REGISTRACE ZDARMA ZDE
Mám předplatné - přihlásit se 
