Dybbuk | Na Chmelnici 1984
Dybbuk Na Chmelnici 1984 PHR RECORDS 47:56 PUNK ROCK Recenzuje: ROMAN JIREŠ (ČTK) hodnocení: 80 % Vydavatelství Papagájův Hlasatel Records pokračuje ve chvályhodném vydávání vinylů s punkrockovou a ještě tvrdší hudbou. Tentokrát sáhlo hluboko do historie a vytáhlo skvost v podobě koncertu dívčí kapely Dybbuk, jenž se odehrál 21. dubna 1984 v tehdy undergroundovém pražském Junior klubu Na Chmelnici. Holky, jejichž sestava vzešla z existence punkového Plynu, to pěkně rozjely bez ohledu na tísnivou dobu. Jen pro připomenutí, koncert se konal v těžkém období pro nezávislé kapely, rok po článku Nová vlna se starým obsahem, který znepříjemnil činnost mnoha skupinám, jež se sotva nadechly po normalizačním řádění komunistických kulturních strážců. Do toho přišla parta čtyř kamarádek, kytaristka Pavla Slabá, tehdy Fediuková, pianistka Marka Miková, tehdy Horáková, a bubenice Hanka Řepová, tehdy Kubíčková, se kterými poprvé Na Chmelnici vystoupila saxofonistka Kateřina Nejepsová (později Jirčíková), se svým neortodoxním přístupem k punku, jejž obohatily o netradiční piano, saxofon nebo flétnu. Na koncertě zaznělo devatenáct skladeb, které se staly základem repertoáru Dybbuku fungujícího následující tři roky. Část z nich o mnoho let později vyšla na jediné studiové desce Dybbuk, některé se v nových aranžích objevily na nahrávkách personálně spřízněné kapely Zuby nehty. O texty, stejně jako o zpěv, se dělily všechny členky skupiny, a některé se obzvlášť povedly, například provokativní Radujme se a buďme šťastni, osobitý přístup k milostné lyrice v A ještě ke všemu nebo generační zpověď Ale čert to vem. Koncertní nahrávka Dybbuk Na Chmelnici 1984, jež má na LP až překvapivě výborný zvuk, je skvělou vzpomínkou na dobu, kdy hudba měla charakter revolty a nezanedbatelný společenský přesah. Speciální cenu pak bude mít pro pamětníky, kteří se s podobnou muzikou seznamovali na nekvalitních záznamech na pokoutně šířených kazetách.