Iggy Pop | Every Loser
Iggy Pop Every Loser ATLANTIC RECORDS 36:57 ROCK Recenzuje: MILAN SLEZÁK 80% Americký producent Andrew Wotman, známý v hudebním světě jako Andrew Watt, se poslední dobou, jak to tak vypadá, specializuje na alba „starých rockových pardálů“. Je podepsaný pod vydařenými deskami Ozzyho Osbournea Ordinary Man a Patient Number 9 a nyní pečeť jeho práce nese devatenácté sólové album další z legend, „kmotra punku“ Iggyho Popa. Podílel se na jednotlivých skladbách a sehnal pro Popa i partu zaznamenáníhodných muzikantů, kteří nejenže pomohli utvořit výsledný sound desky, ale řekli si své k jednotlivým písním i při tvorbě jejich finální podoby. Lze se tedy setkat třeba s takovými jmény, jakými nesporně jsou Duff McKagan, Chad Smith, Stone Gossard, Josh Klinghoffer, Travis Baker, Dave Navaro i v loňském roce zesnulý Taylor Hawkins. Playlist aktuálního Popova alba obsahuje jedenáct položek. Je třeba rovnou poznamenat, že po kolekcích, na nichž experimentoval s jazzovými vlivy či ambientnějšími klidnějšími polohami, se vrací k rocku. Někde s oním klasickým punkovým nápřahem plným nespoutané energie (například úvodní Frenzy nebo nakopnutá sarkastická Neo Punk), jinde spíše v rockově pulzujícím duchu (třeba Modern Day Ripoff, lehce zvonivější Comments nebo závěrečná gradující The Regency). Na desce jsou i skladby, ve kterých nechává vyznít svůj podmanivý hlubší zpěv ve volném tempu (jako příklad se nabízí Morning Show, v níž se blíží možná až stylu Leonarda Cohena). Ať už jsou ale tempo a stavba písně jakékoli, Iggy Pop dokazuje, že je ve skvělé hlasové formě, nechybí mu potřebná šťáva, specifický ironický škleb a pro nějaký ten ostřejší výraz v textu také nejde daleko. Nakonec, tyto poznávací znaky jej zdobí snad po celou dobu jeho kariéry. Velmi dobré hráčské výkony není asi při té výše uvedené sestavě nutno zmiňovat. To se tak nějak rozumí samo sebou. Pětasedmdesátiletý Iggy Pop přidal do své sólové diskografie další povedenou desku plnou hybných nespoutaných momentů i klidnějších pasáží, desku příjemně prokomponovanou, vystavěnou v duchu skladeb, v nichž se v různých dobách své pěvecké kariéry cítil dobře. Není na ní nic, co by násilněji lámal přes koleno. Vše plyne přirozeně, uvěřitelně a vlastně se dá říci, že tohle je Iggy Pop tak, jak jej mají fanoušci v paměti. VIDEO Iggy Pop – Strung Out Johnny https://youtu.be/gmNhs5pWxH8