Accept – Too Mean to Die
Už minulá deska německých metalových klasiků Accept The Rise of Chaos (2017) zaváněla rutinou. Změna nepřichází ani s šestnáctým studiovým albem Too Mean to Die, které se drží jak čert kopyta svého typického stylu. A proč taky? Vše totiž stojí a padá s Wolfem Hoffmannem, posledním zakládajícím členem kapely. Nejenže se musel vyrovnat s odchodem nerozlučného parťáka, baskytaristy Petera Baltese, ale poprvé byl také v nahrávacím studiu na všechno sám. Posílil však řady Accept o třetího kytaristu Martina Motnika a zmíněného Baltese nahradil Phillip Shouse.
Kdysi solingenská parta se tak proměnila v německo-americkou skupinu, již v současnosti doplňují kytarista Uwe Lulis, bubeník Christopher Williams a především americký skřítek za mikrofonem Mark Tornillo, o kterém nedávno ikonický Udo Dirkschneider prohlásil, že zpívá bez emocí. I tak má nové album všechny atributy, na něž jsme u Accept dlouhé roky zvyklí. Přesto ho produkce anglického kytaristy Andyho Sneapa více posunula k power metalu, nejvíce v úvodní Zombie Apocalypse, která jako by byla ukována v dílně samotných Judas Priest, s nimiž Andy úzce spolupracuje. Jinak se ale jede podle osvědčeného mustru.
Z reprobeden se dál na posluchače valí těžkotonážní germánská mašina s hymnickými refrény, nabroušenými riffy a precizními kytarovými sóly hledajícími inspiraci v klasické hudbě. Tentokrát desku obohatili Beethoven, Bach či Dvořák. Asi nejvíce v závěrečné instrumentálce Samson and Delilah, která se dá považovat za skvělé finále a zároveň nejsilnější skladbu celého alba. Hitové ambice mají ale i další kompozice, například Overnight Sensation, singl The Undertaker nebo The Best Is Yet to Come, jež dává klidnější náladou vzpomenout na rané nahrávky Accept, kdy se ještě Baltes dělil o mikrofon s Dirkschneiderem.
Deska má tedy nesporně své kvality. Hlavně díky Wolfově profesionalitě. Ve srovnání s další diskografií kapely jí však trochu dochází dech. Jednoduše proto, že se opakuje a recykluje pětačtyřicet let staré nápady i hudební postupy. Pro mě je ovšem vytrvalost, s jakou Wolf tlačí káru dál, obdivuhodná.
ACCEPT
Too Mean to Die
NUCLEAR BLAST 52:11
HEAVY METAL
ROMAN „NEWS“ ZAHRÁDKA
