Bluesrocková vzpomínka na dvě desetiletí

To, co v lednu 2016 odstartovalo cédéčkové dvojalbum Beatline 1967–1969, se stalo v následujících letech vítanou tradicí, když kompilace mapující různé podoby čs. rocku od jemnějších až po ty ostřejší pravidelně rok co rok rozčísla letargii novoročních edičních kocovin. A platí to i pro leden 2025. Podesáté a naposled. Fanoušky i kritiky ceněná a vyhledávaná „Line“ edice Supraphonu vrcholí dvojalbem Blues Rock Line 1968–1989.
The Matadors, Blue Effect, Soulmen, Jazz Q a další
Jak už název napovídá, novinka mapuje blues a jeho variace v podání tuzemských hudebníků od krátkého kulturního nádechu na sklonku let šedesátých až po rok, kdy konečně zhynula normalizace.
„Z různých důvodů nebylo zaznamenáno zdaleka vše, co se tehdy dalo slyšet. Po velké gramonáloži z konce sixties se u nás rozhostilo ponuré ediční ticho, vítaně přerušené třeba alby Město Er, Kuře v hodinkách nebo ETC…1, nepochybně také líznutými blues. Většinou ale probíhal ideologicky méně napadnutelný, neboť převážně instrumentální jazzrock, art rock či fusion, kam se schovali třeba i naši kytaroví hrdinové Radim Hladík, Luboš Andršt nebo František Francl, četné důkazy naleznete na předchozích výběrech této retro řady,“ uvádí jubilejní díl Line edice sestavovatel a producent Supraphonu Karel Deniš.
První část kompilace neopomíjí domácí bluesrockové otce zakladatele The Matadors, ani jejich současníky či následovníky v podobě Hladíkova Blue Effectu, Prokopových Framus Five, „předkuřecího“ Flamenga či Vladimíra Mišíka s ETC…. Nezapomíná ani na ty, kteří se rázně přihlásili o slovo mimo jiné na beatových festivalech v Lucerně. Ač jejich doménou nebylo blues naprosto ortodoxní, hudební suverenita i značná kvalita například Soulmenů Deža Ursinyho nebo Jazz Q Martina Kratochvíla byla nepřeslechnutelná.
Sázkou na jistotu pak byl od začátku osmdesátých let Blues Band Luboše Andršta a Petera Lipy, jedním z bluesových symbolů té dekády byla také formace ASPM s Janem Spáleným a Petrem Kalandrou. Ve druhé polovině osmdesátek jim začali víc než zdatně sekundovat o hudební generaci mladší muzikanti z pražské Hanspaulky. Bluesberry a následné různě přátelsky vzniklé odnože Krausberry či Hlava B nebo Ivan Hlas a Žlutý pes Ondřeje Hejmy posunuli téma do svobodných devadesátek a učinili hitovým. Třeba bez Pocem moje stará, vlídně promíchaného s Osvobozeným divadlem, Semaforem, Olympikem, Krylem nebo Hutkou, by náš vodácký či chalupářský život nebyl kompletní.
Odezvy