Bluesrocková vzpomínka na dvě desetiletí

Bluesrocková vzpomínka

To, co v lednu 2016 odstartovalo cédéčkové dvojalbum Beatline 1967–1969, se stalo v následujících letech vítanou tradicí, když kompilace mapující různé podoby čs. rocku od jemnějších až po ty ostřejší pravidelně rok co rok rozčísla letargii novoročních edičních kocovin. A platí to i pro leden 2025. Podesáté a naposled. Fanoušky i kritiky ceněná a vyhledávaná „Line“ edice Supraphonu vrcholí dvojalbem Blues Rock Line 1968–1989.

The Matadors, Blue Effect, Soulmen, Jazz Q a další

Jak už název napovídá, novinka mapuje blues a jeho variace v podání tuzemských hudebníků od krátkého kulturního nádechu na sklonku let šedesátých až po rok, kdy konečně zhynula normalizace.

„Z různých důvodů nebylo zaznamenáno zdaleka vše, co se tehdy dalo slyšet. Po velké gramonáloži z konce sixties se u nás rozhostilo ponuré ediční ticho, vítaně přerušené třeba alby Město Er, Kuře v hodinkách nebo ETC…1, nepochybně také líznutými blues. Většinou ale probíhal ideologicky méně napadnutelný, neboť převážně instrumentální jazzrock, art rock či fusion, kam se schovali třeba i naši kytaroví hrdinové Radim Hladík, Luboš Andršt nebo František Francl, četné důkazy naleznete na předchozích výběrech této retro řady,“ uvádí jubilejní díl Line edice sestavovatel a producent Supraphonu Karel Deniš.

První část kompilace neopomíjí domácí bluesrockové otce zakladatele The Matadors, ani jejich současníky či následovníky v podobě Hladíkova Blue Effectu, Prokopových Framus Five, „předkuřecího“ Flamenga či Vladimíra Mišíka s ETC…. Nezapomíná ani na ty, kteří se rázně přihlásili o slovo mimo jiné na beatových festivalech v Lucerně. Ač jejich doménou nebylo blues naprosto ortodoxní, hudební suverenita i značná kvalita například Soulmenů Deža Ursinyho nebo Jazz Q Martina Kratochvíla byla nepřeslechnutelná.

Sázkou na jistotu pak byl od začátku osmdesátých let Blues Band Luboše Andršta a Petera Lipy, jedním z bluesových symbolů té dekády byla také formace ASPM s Janem Spáleným a Petrem Kalandrou. Ve druhé polovině osmdesátek jim začali víc než zdatně sekundovat o hudební generaci mladší muzikanti z pražské Hanspaulky. Bluesberry a následné různě přátelsky vzniklé odnože Krausberry či Hlava B nebo Ivan Hlas a Žlutý pes Ondřeje Hejmy posunuli téma do svobodných devadesátek a učinili hitovým. Třeba bez Pocem moje stará, vlídně promíchaného s Osvobozeným divadlem, Semaforem, Olympikem, Krylem nebo Hutkou, by náš vodácký či chalupářský život nebyl kompletní.

Sponzorováno
banner 1000x250 V3.jpg

Související články

ETC… JAROSLAV OLIN NEJEZCHLEBA Nezeptat se Vládi Mišíka by byla podpásovka

Už od roku 1979, kdy se natáčela druhá deska Vladimíra Mišíka, je jeho jméno spojené s kapelou Etc… Prožili spolu časy slávy i komunistických zákazů a až na dvě poslední zpěvákovy sólovky společně natočili všechna Mišíkova alba. Jenže v posledních letech vystavilo zdraví zpěvákovi koncertní stopku. Muzikanti z kapely mají jiné projekty, ale najednou se začaly objevovat pozvánky…

rockandpop

Pro registrované ZDARMA – REGISTRACE ZDE

Mám registraci / členství – PŘIHLÁSIT
Výhody členství – Informace ZDE

KDE SI TO PŘEČTEME? Tištěná média v devadesátých letech

Poslední část trilogie o hudbě a dění kolem ní v devadesátkách se bude týkat šíření informací v tištěných časopisech a knihách. Se společenskými změnami se totiž roztrhl pytel s všemožnými pokusy vytvořit český Melody Maker nebo Rolling Stone (byť zrovna ten u nás krátce, od dubna 1999 do května 2001, v české mutaci i vycházel). A v publikacích věnovaných slavným…

rockandpop

Pro registrované ZDARMA – REGISTRACE ZDE

Mám registraci / členství – PŘIHLÁSIT
Výhody členství – Informace ZDE

Odezvy