Bon Jovi – This House Is Not For Sale
Po loňském nepovedeném kompilačním albu pro fanoušky Burning Bridges a odchodu kytaristy Richieho Sambory, kterého nahradil Phil X, přichází reparát Bon Jovi v podobě třinácté studiovky This House Is Not For Sale. Snaha zaujmout je z ní patrná na první poslech. Od začátku se totiž hraje takřka výhradně na strunu stadiónového rocku, jímž se poprocková legenda z New Jersey proslavila a díky kterému dokázala prodat po celém světě více než 130 milionů nosičů. Jistě ohromující číslo. Otázkou však je, jestli to dnes někoho z nastupující generace posluchačů ještě zajímá. Deska přitom neobsahuje špatné písničky. Navíc jim dominuje charakteristický hlas Bon Joviho. Přesto mi ale splývají, protože nevybočují z dramaturgického rámce rádií, a hlavně mezi nimi chybí výrazný hit, jichž měla kapela v minulosti na albech vždy přehršel. Vypadá to, jako by se autorsky vyprázdnila nebo jí chyběly nápady Richieho Sambory, který kapelu v roce 2013 opustil. Jeho přínos pro skupinu je totiž nezpochybnitelný. Bon Jovi už dávno nejsou těmi dravci jako ve svých začátcích. Nejdou na zteč a necílí na masy. Ani balady nechytají za srdce. Přesto vyprodukovali solidní desku, z níž je cítit úporná snaha nespadnout do podprůměru. V případě tak slavné kapely je to neklamná známka stagnace.
Roman “News” Zahrádka