Bruce Dickinson – Co dělá tenhle knoflík? (KNIHA)
Dostala se mi do rukou kniha heavymetalového zpěváka Bruce Dickinsona. S lehkostí i vážností se v ní ohlíží za svým životem, možná trochu brzy, nicméně i přesto má co říct. Nadhled a vtip střídají autentické historky ze života, především toho kapelního, a autobiografie dostává punc originality i díky krátkým úderným kapitolám a skvělé čtivosti.
„Když mi bylo šestnáct let, v hloubi duše jsem si myslel, že by bylo strašně zajímavé být rockovou hvězdou, a dělal jsem všechny ty věci, o kterých se píše v těch týdenících na novinovém papíře,“ píše Dickinson.
Kniha Co dělá tenhle knoflík?, již napsal jeden z největších hlasů světové rockové a metalové scény, zaujme čtivým formátem. Kromě důležitých formativních událostí a okamžiků autor zmiňuje i naprosto zanedbatelné detaily, které jen zdánlivě nemusí být důležité.
Hned v úvodu nás vítá mladík, jenž je malým zvídavým outsiderem, který má co do činění i se šikanou ve škole, později s tímtéž na škole internátní. Již v raném věku se u něj ale začaly projevovat lehce rebelské sklony, a tak vyústění jeho působení ve škole v Oundle skončilo událostí, kvůli níž byl vyloučen.
Kniha skýtá několik zajímavých zamyšlení, jedno z nich například nad náboženstvím a všemi spojitostmi okolo něj. Ať už se jedná o spolky či pěvecké sbory s chorálovým repertoárem. „Proběhla pěvecká zkouška a každý na ni povinně musel. Byl jsem na sebe pyšný, jak okázale jsem propadl. Každý tón, který byl na klaviatuře bílý, se ode mě vrátil jako černý. Dostal jsem stvrzenku, kus papíru, který jsem měl odnést správci svého internátu. Na něm stálo: Dickinson – Sidney House, nezpěvák,“ uvádí v knize hlas Iron Maiden. Nutno uznat, že i mistr tesař (nebo sbormistr) se někdy utne.
Bruce Dickinson se vždy snažil o něco, co si pro sebe nazval „divadlem mysli“. Když se dostal k Iron Maiden, zmínil, že tato myšlenka se naprosto zhmotnila a dala hudbě, jíž se věnoval od mládí, nový rozměr. Z obyčejného kluka se stala za krátký časový úsek hvězda. Rocková hvězda. Dickinson v knize popisuje také to, jak experimenty s drogami mohou zamávat nejen s člověkem samotným, ale i s kapelní náladou a atmosférou.
Kniha se věnuje i již klasickým „maidenovským“ artefaktům, především maskotovi Eddiemu. „Obrovský chodící Eddie otevřel na pódiu spoustu možností. Jednou z nich bylo mu na pódiu vyndat mozek. U srdce jsme si nemysleli, že by to bylo to pravé, a s vyjmutím mozku mu můžeme navléct svěrací kazajku. Bestie dostala na své cestě pouta, lobotomii a skončila v polstrované cele. To vypadalo jako slibný obal na album,“ píše Dickinson.
Zpěvák ale navzdory svému humoru nemá problém vyjadřovat se i k tématům, ke kterým se dostal skrze koncertování po celém světě. Několik řádků o polské návštěvě Osvětimi se Dickinsonovi podařilo popsat zcela výstižně. „Nad Osvětimí nelétají ptáci. Jako by půda samotná zamořovala vzduch pachem smrti a zla těch, kteří po ní chodili a chystali ty hrůzy. Je to banalita programových poprav v průmyslovém měřítku v kontrastu s výkřiky z plynových komor, která je skutečným měřítkem hrůzy. Myslím si, že tahle hrůza je skrytým strachem, že každý z nás by někde hluboko v sobě mohl být takovou zrůdou. Běhá mi mráz po zádech, jen na to pomyslím. Po té návštěvě jsem dlouho plakal,“ stojí v knize.
Další silné chvíle jsou k nalezení na stránkách vyprávějících o návštěvě Sarajeva, ale také ty, kde Dickinson popisuje svou vášeň, letectví. „Být pilotem je jedna věc. Ale skládat a produkovat hudbu je mnohem složitější,“ napsal.
Nejsložitější období je však vždy to, jež nikdo nečeká. A tak se takřka v závěru knihy seznamuje čtenář s Dickinsonovým bojem s rakovinou. Některé jeho historky jsou ponořeny do hávu neuvěřitelnosti, některé jsou vysloveně humorné. Fenomén Iron Maiden je vykreslen opravdově, bez příkras, a koho baví číst nestrojené autobiografie interpretů a kapel, přijde si na své. Čtenář, který nemá příliš velký přehled o hudbě Iron Maiden a dalších zmiňovaných interpretů, se v knize neztratí, naopak jej může příběh Dickinsona inspirovat k novým poslechům.
Kniha, navzdory svému poutavému obsahu, má jeden menší nedostatek. Chybí jí stejně poutavý, ba vůbec nějaký obrazový materiál.
Výkřik
Nejsložitější období je však vždy to, jež nikdo nečeká
Bruce Dickinson
Co dělá tenhle knoflík?
Autor: Gabriela Stašová
