Budoár staré dámy nechává ožívat Kostřičky
Před několika dny vyšlo pod křídly vydavatelství Indies Scope šesté album skupiny Budoár staré dámy.
Kapela Budoár staré dámy se narodila v roce 1998 a svým osobitým projevem se okamžitě zařadila do rodiny „divných“ kapel z Brna. Za 22 let své existence prostřídala řadu přístupů a vydala se leckdy různými cestami vpřed. Kostřičky jsou šestá, koncepčně ucelená deska, která má svůj pevně daný tvar. Výhradním autorem textů je básník Lubor Kasal, ať už jsou brány z jeho vydaných sbírek a postmoderně variovány, či napsané přímo pro Budoár. Zpěvačka, autorka hudby, kytaristka a zakladatelka kapely Marta Kovářová se jich zhostila tak přirozeně, že si možná ani posluchač nevšimne, že zde nezpívá své vlastní: „Když mi můj muž ukázal Kasalovu sbírku, říkala jsem si: takhle bych to napsala já, ale líp než já! A tak jsme se s Luborem potkali, a od té doby si vyměňovali melodie a texty a názory na ně.“
Kostřičkám dominuje i osobitá postprodukce z rukou experimentálního hudebníka Tomáše Vtípila. „Ten s rozhodností řezníka místy oholil nahrávku na kost, maso nasekal, nasamploval a zpět naimplantoval,“ říká Marta a prozrazuje, proč se rozhodli přizvat právě Tomáše: „Tomášovu hudbu jsem žrala už od puberty. Cítila jsem, že by nahrávce prospělo, aby s ní dál odvážně zacházel někoho zvenčí a nebál se projevit“. Tomáš Vtípil navíc svojí křídlovkou rozvinul trumpety hostujícího Pepy Hřebena a fagot Broňka Šmida tak, že dechy nakonec provázejí celé album. Vítanými hosty jsou hlasy zpěvaček Prune a Vladivojny La Chii i zvuk klavíru.
Na obalu desky vzniklé ve spolupráci s grafikem Františkem Eliášem kapela zápasí s kostrou a kůží párty-stanu. Ne a ne stan (podobně jako své skladby) sestavit tak, jak se podle manuálu očekává. A ani jejich hudba není zrovna podle manuálu.
Aktuální informace o tom, kde můžete Budoár staré dámy nejblíže vidět a slyšet najdete na jejich stránkách.
