Bužma – Holčovice
Podle protialkoholní léčebny nazval svou desku a „komukoliv, kdo bojuje se závislosti na čemkoliv“ ji věnoval Lubomír Khýr, podle jeho podobnosti s exotickým studentem léta přezdívaný Bužma. Ten má za sebou hraní v akustickém triu Retro Blues i koncertování s písničkářem Pepou Streichlem. Holčovice jsou jeho druhým albem.
Navzdory názvu i věnování neopěvuje celá deska jen alkoholická opojení. Do tohoto ranku patří hned úvodní Odešla ráno, v níž Bužma zpívá jen za doprovodu rezofonické kytary, stejně jako v Ožeň se bratře, a samozřejmě titulní Holčovice s polykáním rumů v textu a přidanou foukací harmonikou. V Nalej další už přijde hudební změna a první hosté. V countryově laděném blues zpívá v duetu Viktorie Černíková, hrají bicí Bužmova syna Václava, elektrická kytara Petra Uvíry a zejména kontrabas Františka Komárka. Hadr pod hlavou je spíše písnička vztahová, klasické blues s klavírem Jiřího Foltýna a sólem na foukačku.
Hostů je na albu požehnaně. Saxofonista a klarinetista Michal Žáček doladí hříčku Věrny Borak zpívanou „prajzským“ nářečím, ve které ovšem nejvíc bluesovou muziku tvrdí žesťová basa v rukách a především ústech Františka Komárka. S rezofonickou kytarou pomohla i další známá persona, australský bluesman Gwyn Ashton v klasickém blues Rozladěná znějící jak z delty Mississippi. Díky kytarovému zvuku závan orientu přinese Nemusím se bát, v níž zpěvem vypomohl Jura Bosák, jinak i autor grafiky obalu s Bužmovými kresbami.
Humor na desce zastupuje Zvučím se všemi těmi provařenými zvukařskými peripetiemi, kterou by právě při této činnosti mohl Bužma využívat, a předělávka greenhornské Blues Folsomské věznice pojmenované Pázury v klepetach, ve které dojde opět na hlučínské nářečí a řádný countryový zvuk celé kapely. Ta Bužmovým písničkám sluší, přestože koncertuje coby osamocený bluesman.
Interpret: Bužma
Album: Holčovice
Vydavatelství: Ragtime Records
Žánr: BLUES, FOLK, COUNTRY
Stopáž: 49:00
Autor recenze: ZDENĚK HEJDUK
