Depeche Mode se s novou deskou dali na politiku. A mají prý nejlepší nahrávku za mnoho let!
Jeden by řekl, že po čtrnácti vydaných studiových albech už musí anglickému elektronickému triu dojít energie a nápady. Světe div se, nová nahrávka new wave kmetů Depeche Mode nepostrádá ani jedno. A navíc má co sdělit, protože se od subjektivních a zasněných témat (které jsme mohli slýchávat ještě na předchozím albu Delta Machine), na nové nahrávce Spirit překlenuli k textům palčivějším a dobovějším. Totiž k politice a kritice soudobé společnosti.
Na to, že se jim směr, kterým se naše doba ubírá, za mák nelíbí, můžete vzít jed. Texty jsou stále typicky depešácky průzračné a sdělují přesně to, co autoři chtějí sdělit bez zbytečných kudrlinek a mystérií. Jejich autoři ale naštěstí neupadli do podobných tenat sebemrskačství a lítosti nad stavem společnosti, jako mnohé jiné kapely, které se „uvědomily“ a vydaly podobným směrem.
Nálada alba totiž nemůže být vzdálenější od nějakého vzlykání nad bolístky a tím, že lidi jsou na sebe oškliví. Bariton Davea Gahana vyzrál dostatečně na to, aby nezněl klukovsky, ale naopak připomínal zásadového a pevného učitele, který křičí: „Děláte to špatně, začněte znova a lépe!“. Ze Spirit jde cítit zlost na sto honů, protože Depeche mode chtějí, abyste je slyšeli a zastyděli se.
Nutno říct, že recenzenti je slyší velice dobře, publikum stejně tak. Spirit, který vyšel 17. března, získává celkově nejvyšší hodnocení ze všech desek DM od počátku milénia. Někteří dokonce hovoří v tom smyslu, že jde o nejlepší nahrávku kapely od dob Songs of Faith and Devotion, tedy alba, které za chvíli bude staré skoro čtvrt století. Ony doby, kdy jsme mohli jejich hudbu slyšet na MTV jsou dávno pasé. Naštěstí, protože jinak bychom se také Spirit nemuseli vůbec dočkat.
autor: Jan Hanáček
