fbpx

Greta Van Fleet – The Battle at Garden’s Gate

Michiganská trojice bratrů Kiszkových doplněná o bubeníka Daniela Wagnera je dokonalou reinkarnací sedmdesátkového rocku. Když k tomu ještě připočteme ječák frontmana Joshe Kiszky, ne nepodobný hlasu Roberta Planta (Led Zeppelin) nebo Geddyho Lee (Rush), je jasné, že je na úspěch zaděláno. Ne nadarmo bylo proto druhé studiové album americké rockové skupiny zmiňováno renomovanými hudebními časopisy letos mezi nejočekávanějšími. Zejména po úspěchu povedeného „dvojEP“ From the Fires (2017), které mnohé rockery posadilo na zadek, ale i debutové desky Anthem of the Peaceful Army (2018), již stihla kapela nahrát za pouhé dva týdny a vyšplhat se s ní na třetí místo hitparády v USA a na první mezi rockovými alby. Stalo se tak díky silnému cítění mladých muzikantů pro blues a hard rock, které se jí podařilo přenést i do studia a otisknout do finální nahrávky. 

Tentokrát byly však přípravy delší. Není divu. Greta Van Fleet byli vždy obviňováni z toho, že jsou zvukově až příliš podobní Led Zeppelin. Snaží se tedy hledat vlastní tvář. Pomoci jim v tom měl zkušený americký producent Greg Kurstin (Paul McCartney, Pink, Halsey, Kelly Clarkson nebo Foo Fighters), ale ruku na srdce, s takovým výrazem je to nadmíru těžký úkol. Přesto jsou jisté odchylky znát. Nejenže se podařilo z Kizskových hlasivek vydolovat ještě více zlata, ale přijít také s přímočařejší hudbou, z níž se i přes biblický odkaz na starověké civilizace, paralelní vesmíry, náboženství a války linou úchvatné rockové melodie. A to hned od varhanního intra k úvodní éterické hitovce Heat Above, která dává novince úplně jinou dynamiku, než jsme byli u skupiny doposud zvyklí.

I díky ní může deska pokračovat v duchu chytlavé a vcelku odlehčené písně My Way, Soon, na niž navazuje působivá balada Broken Bells. Její nádherné aranžmá s jemnými perkusemi prostupujícími strunami zakončuje fantastické kytarové sólo Jacoba Kiszky. Teprve až se čtvrtou Built by Nations začnou na hardrockovém nebi naplno zářit hvězdy. Nechybí ani špetka psychedelie (Age of Machine) či reggae (Stardust Chords) a chóry v některých refrénech, kterými je nahrávka ozvláštněna. Možná, že právě tohle je recept producenta na to, jak se od svých idolů odlišit. 

Podle všeho zabírá. Album skončilo v USA sedmé (mezi rockovými bylo vítězné) a ve Spojeném království celkově osmé. Bodovalo i jinde. Greta Van Fleet ubrali sice na hardrockové komplikovanosti a přidali jednoduchost, avšak jsou stále ve fázi hledání. Důležité je, že zůstávají pro fanoušky přitažliví a neztrácí chuť vyšplhat se pomocí rock’n’rollu až do nadpozemských výšek. A to je na nich sympatické.

GRETA VAN FLEET
The Battle at Garden’s Gate
REPUBLIC  63:32
ROCK
ROMAN NEWS ZAHRÁDKA

Související články

Komentáře