John Frusciante – Maya
JOHN FRUSCIANTE
Maya
TIMESIG 40:56
ELEKTRONIKA, DRUM’N’BASS
ROMAN „NEWS“ ZAHRÁDKA
Americký kytarista John Frusciante má v kalifornské kapele Red Hot Chili Peppers roli jakéhosi žolíka, kterého skupina vytáhne pokaždé, když jí teče do bot. Poprvé se k ní přidal v roce 1988 poté, co se jeho předchůdce, Hillel Slovak, předávkoval heroinem. Záhy ale začal Frusciante trpět maniodepresivní psychózou a brát tvrdé drogy, kvůli čemuž musel v roce 1992 ze skupiny odejít. Mezitím však absolvoval úspěšnou protidrogovou léčbu a o šest let později svým příchodem rozhádané Red Hot Chili Peppers v podstatě zachránil. Už po několika týdnech s nimi natočil veleúspěšné album Californication (1999), po něm další výtečnou desku By the Way (2002) a do třetice dvojalbum Stadium Arcadium (2006). Kapela zažívala zlaté časy, a tak o to překvapivější bylo v roce 2009 Fruscianteho prohlášení, že se chce věnovat už jen sólové dráze a že skupinu nadobro opouští. Zdálo se tenkrát, že je to definitivní. Jenže i tady platí známé rčení: „Nikdy neříkej nikdy.“
Před loňskými Vánocemi naskočil totiž Frusciante do rozjetého vlaku Red Hot Chili Peppers potřetí, což vzbudilo mezi fanoušky velké emoce. To ale neznamená, že by se dál nevěnoval sólové tvorbě. Zvláště, když mu zemřela na začátku letošního roku na rakovinu jeho oblíbená kočka Maya, po které jedenácté studiové album pojmenoval. Milovala prý jeho hudbu a byla v posledních patnácti letech u všeho důležitého, co složil a ve svém studiu natočil. Pod dojmem toho ztratil prý dokonce na čas zájem o psaní textů a zpívání nových písní, a tak se pustil do nahrávání ryze elektronické hudby, již až doposud vydával pod pseudonymem Trickfinger. Tentokrát však pod vlastním jménem.
Výsledkem je devět instrumentálek, které v sobě nesou více než otisky kočičích tlapek stopy Fruscianteho zážitků z nočních klubů, v nichž se experimentuje s elektronikou založenou na výrazné basové lince s bicími. Více než o hudbu a melodie jde tedy o souhru tempa a napětí. Jde o jakési hypnotické sebemrskačství než o taneční hudbu. Proto také v nahrávce neuslyšíme žádnou kytaru a mohou ji poslouchat jen ti nejoddanější fanoušci, kterým určitě nebude ve sbírce chybět.
My ostatní se pak těšme na nové album Red Hot Chili Peppers, na němž začala skupina mezitím pracovat, a doufejme, že v sobě ponese co nejvíce Fruscianteho otisků. Ale těch písňových, kterými byla tvorba Red Hot Chili Peppers ozvláštněna a zanechala v populární hudbě nesmazatelnou stopu. V případě elektronických výletů se obávám, že vyšumí do vesmíru a nikdo se za nimi ani neohlédne.
