Kapela FoxO potěší svým albem duši i uši

Pražští FoxO píšou písničky o světě, ve kterém není všechno jednoduché, ale stejně za to stojí. Kapela pohybující se mezi indie, folkem, jazzem, rockem a popem staví svou hudbu na českých textech, smyčcích, živé energii a emocích, které není potřeba schovávat za efekty. Její písně vznikají z nenápadných momentů, náhodných vidění, nočních vnuknutí i obyčejných rozhovorů. A právě proto působí tak blízce.

Adam bez Evy nic neznamená

„Deska Eva vznikla z radosti a úsilí všech šesti hráčů a jednoho božího producenta. Přestože témata písní se mohou někdy zdát i závažnější, z každé na vás dýchne smíření, laskavost a naděje, že všechno má možná nějaký vyšší smysl,” tvrdí šestice FoxO.

Po debutovém albu Adam, které získalo pozitivní ohlasy kritiků, se objevilo mezi tipy hudebních médií, a dokonce bylo označeno jako materiál hodný nominace na cenu Anděl v kategorii Alternativa, přichází Eva.

Nahrávka, která zachycuje FoxO takové, jací aktuálně jsou. Syrovější, otevřenější, hraví, stylově pestrý i křehcí. Album plné melodií, které si chcete broukat cestou domů, a vět, které vás napadnou ve chvíli, kdy je zrovna potřebujete slyšet.

Zárodek Evy vznikl ihned po Adamovi.

„Už tehdy jsme měli jasno, že chceme mít druhou desku a ta se musí logicky jmenovat Eva. Adam bez Evy nic neznamená. Je to nelidská bytost. Adam byl vlastně trochu umělý, nahraný ještě bez basy a kompletně na elektronické pady. To jsme pro Evu kompletně změnili. Už jsem nechtěl žádné další vrstvy kytar, smyčců, vokálů a elektronicky generovaných hudebních linek. Vzali jsme do ruky svoje dřevěné nástroje, přidali pětistrunnou jazzující basu, klasické bicí a rozhodli se nahrát všechno dohromady tak, jak to hrajeme živě. Volba studia a producenta byla jasná. Studio Jámor a Ondřej Ježek tyhle věci prostě umí. Ondřej byl skvělá volba,” říká kapelník Martin Čermák.

Zpěvák Wiky byl během nahrávání alba pod profesionálním vedením své učitelky zpěvu Marty Šimůnkové, která pomohla dotáhnout zpěv do všech nálad a detailů.

„Přiznávám, že první tejky vokálů byly až moc uhlazené, na to, jak dobře neučesaně zněla kapela. Poprosil jsem Martu ať mě navede, jak upravit techniku a feelingy tak, aby vokál víc zapadal do celku. Napodruhé už se zpěvem vládla větší spokojenost kapely, producenta i mě jako zpěváka. Nic není dokonalý, nic nemá strop, ale v jednu chvíli si člověk musí říct dost, dost a jde se dál,“ dodává frontman a zpěvák Wiky.

Pokud se nějaké slovo vrací napříč tvorbou FoxO, je to naděje. Ne jako naivní představa, že všechno dobře dopadne. Spíš jako tiché přesvědčení, že i když přes naše hvězdy občas přeletí černý mrak, stojí za to počkat, až se zase vyčasí. Přesně tam dnes FoxO stojí. Mezi syrovostí a krásou, mezi melancholií a radostí, mezi tím, co bolí, a tím, v co má smysl doufat.