Kolektivní Halucinace – Reality
Už úvodní písní Růže s naléhavým zpěvem Jakuba Mühlfeita vtáhne trio Kolektivní Halucinace „do děje“ svého třetího alba Reality. Kapela nabízející alternativní folk s ambientními náladami to do posluchačů nijak nevalí a sází spíše na nenápadné zvukové plochy. Místy dostává velký prostor syntezátor microKorg, ale skupina například ve skladbě Koukni se na mě pracuje s elektronikou tak, že nepohřbí člověka pod nánosem zbytečných tónů. Také třeba píseň Černé oči dokazuje otřepané, že méně bývá více. Uchu lahodící proplétání akustické hudby s elektronickou přináší skladba Šeptají, která mě přinutila vyhledat jméno producenta nahrávky. Tomáš Neuwerth.
Všech deset písní na desce zdobí nadstandardní texty, jež srozumitelnou formou vysílají ne vždy radostné poselství a kladou palčivé otázky. Zcela oprávněně skupina za svou Eleanor Rigby považuje skladbu o stárnoucí důchodkyni Šarlota Žofie se sociálním tématem samoty a nepochopením současného světa. Trio v titulní písni s pocitem pochybností a nejistoty přemýšlí o budoucnosti, ale v rapem okořeněné Siréně se vrací do historie, konkrétně ke stávce horníků v Kladně v roce 1889, nicméně téma vyjadřuje i pocity z dnešní doby.
V souvislosti s tím, co člověk předtím slyšel, působí až nepatřičně radostný zvuk kláves v závěrečné skladbě Spánek, ale proč ne? Vždyť není tak úplně zle. Fakt, že produkce Kolektivní Halucinace je spíše křehká, ji neubírá nic na síle a zvukové pestrosti. Vždyť ti nejhlasitější si často velkou pozornost ani nezaslouží.
Kolektivní Halucinace
Reality
INDIES SCOPE 44:02 ALTERNATIVNÍ FOLK
ROMAN JIREŠ (ČTK)
