Kylie Minogue – Disco
KYLIE MINOGUE
Disco
DARENOTE / BMG 41:29
DANCE-POP, DISCO
ROMAN „NEWS“ ZAHRÁDKA
Když loni australská diva Kylie Minogue hovořila na festivalu Glastonbury o návratu ke svým kořenům, myslela to smrtelně vážně. Na patnácté studiovce totiž servíruje svým fanouškům dvanáct písniček (v deluxe edici pak šestnáct), jež jsou plné taneční hudby a disca v rytmu sedmdesátých a osmdesátých let. Nejspíš chtěla zapomenout na předchozí desku Golden (2018), na které čerpala inspiraci z country a s jejíž podobou si nebyla příliš jistá, přestože s ní vyšplhala až na čelo britské hitparády.
Přizvala si na pomoc celou řadu osvědčených producentů, mezi nimiž byli Sky Adams, Duck Blackwell, Teemu Brunila, Linslee Campbell, Jon Green, Kiris Houston, Troy Miller, Nico Stadi, Biff Stannard nebo Ph.D. Hledala s nimi v několika britských studiích, ale také v Los Angeles či dokonce ve finském Turku svou dřívější tvář. Převážně však u sebe doma. A podle všeho ji našla. Nejenže se trefila do svého naturelu, ale i do vkusu svých obdivovatelů.
Přesto deska nepřináší žádný okamžitě zapamatovatelný hit, jakými byly v minulosti například písně Can’t Get You Out of My Head nebo All the Lovers. Minogue je podepsána pod všemi skladbami jako spoluautorka a zpívá o životních otřesech nebo úskalích lásky, kterými si prošla. Disco nicméně není o žádném silném hudebním příběhu. Je sice domýšlivé, plné třpytivých syntezátorů, jež milují davy, ale proběhne tak rychle, že si z něho posluchač takřka nic neodnese. Vyjma dojmu retro kulisy na tanečním parketu.
Takových alb vyšla letos celá řada. Dua Lipa, Lady Gaga, Katy Perry a naposledy Melanie C. Jako by se všechny domluvily, že roztančí svět probírající se z pandemické kocoviny. I Kylie Minogue věří v uzdravující sílu popové písničky a pouští ji s kolovrátkovou přesvědčivostí do éteru. Schází jen klasické praskání škrábanců z vinylových desek a obleky s flitry, aby byla kulisa osmdesátek dokonalá. O nic víc zpěvačce s kouzelnou prdelkou i po padesátce ani nešlo.
