Lakuna – _lakuna
Zpěvačka a hráčka na akordeon Petra Hynčíková má přezdívku Kuna, její kapela se nazvala Lakuna, což je jednak hezká slovní hříčka a pak slovo znamenající kromě jiného mezeru či štěrbinu. Vedle frontmanky se ve skupině sešli kapelník, kytarista a banjista Tomáš Suchý (Ponožky pana Semtamťuka), bubeník Martin Rychta (kapely Václava Koubka, Vlasty Třešňáka, Pod Černý vrch, Čechomor), houslistka Jitka Malczyk a baskytarista Milan Voráček.
Chcete-li mermomocí nějaké přirovnání, pak připomínají Traband v jeho nejroztančenější podobě. Sama skupina svůj styl nazývá šarmant šansonem, ale na debutové desce najdete nejen jej. Šansonem je zhudebněná báseň americké autorky Emily Dickinson Emily 928 podmalovaná houslemi. A banjo Tomáše Suchého v ní zní jak ruská balalajka. Spíše do popu míří Po tmě s veršem „… chvějem se, když nad námi na střeše někdo zasténá, to rvou se starý známí, vítr a anténa…“ a s kytarovým sólem. Housle si zasólují v klasickém klezmeru Kočička, podobně v písni Řeka ve mně, banjo dominuje další zhudebněné básni Perspektiva Františka Gellnera. Kromě základní sestavy se na albu podílelo i několik hostů. Největší otisk zanechal saxofonista Jan Štolba, který vtiskl podmanivou náladu především skladbě Lásko má, ale třeba i úvodní Anděli. Šrám je téměř rocková balada a za závěrečný kuplet V objetí by se nemusely stydět ani tvůrci hudby k seriálu Hříšní lidé města pražského. Hezky zacelená štěrbina tuzemské hudební nabídky.
Zdeněk Hejduk
