Lonely Robot – Feelings Are Good
LONELY ROBOT
Feelings Are Good
INSIDEOUT MUSIC 61:26
NEO-PROG ROCK
ROMAN „NEWS“ ZAHRÁDKA
Anglický multiinstrumentalista John Mitchell působil vždy na několika frontách a jako kytarista a zpěvák má za sebou řadu štací. Jeho jméno je spojeno se skupinami Johna Wettona, Arena, The Urbane, Frost, Galdalf Fist, Kino nebo It Bites. Všechny je přitom pojí progrocková scéna, kterou zároveň jako producent podporuje ve svém nahrávacím studiu v Readingu. Možná že právě tam se zrodil jeho nápad na založení vlastní kapely Lonely Robot, s níž už stihl natočit dvě poměrně úspěšná alba Please Come Home (2015) a The Big Dream (2017), zatímco loňská deska Under Stars příliš nezaujala.
Neuběhl však ani rok a John se dokázal z neúspěchu rychle oklepat. Nahrál další album Feelings Are Good, které je přece jen barvitější než koncepčně sevřený předchůdce pojednávající o nadužívání moderních technologií. Tentokrát se nebál ani tvrdšího zvuku, například v písních Spiders nebo Life Is a Sine Wave. Přesto dál zůstává věrný lehce zastřené melancholii, s jejíž pomocí umí někdy vykouzlit opravdu chytlavé melodie. Nechybí ani tentokrát.
Deska však nedosahuje kvalit jeho hudebních vzorů, jakým je třeba David Gilmour z Pink Floyd. Přesto s ní mohou být spokojeni fanoušci raných Genesis nebo Marillion, kterým se přibližuje asi nejvíc. A pokud by nezaujala ani je, pak se může stát vhodnou kulisou při rozjímání nad životem. Větší ambice album bohužel nemá. I když se příjemně poslouchá, nezaleze pod kůži.
John Mitchell má tedy nad čím přemýšlet. Buď bude dál chrlit jednu desku za druhou a nevystoupí z vlastního stínu, nebo zanechá věčného hostování a zaměří se na sebe. Jen tak může prodat svůj potenciál a zanechat na progové scéně výraznější stopu.
