MarZ (eponymní album)
Interpret: MarZ
Album: MarZ
Vydavatelství: Tranzistor
Žánr: ROCK, FOLK, JAZZ
Stopáž: 53:14
Autor recenze: ZDENĚK HEJDUK
Název skupiny vznikl úpravou jména a příjmení frontmanky Markéty Zdeňkové. Předchozí desku Na rozcestí natočila pouze v duu s trombonistou a aranžérem Štěpánem Janouškem, tu aktuální nahrála už kapela MarZ. Zdeňková píše muziku i texty a netvoří písničky na první povrchní poslech. Už jenom z toho důvodu, že kromě orchestrálky Interlinda mají většinou stopáž okolo pěti minut. Autorka v nich střídá pestré textové polohy i hudební tempa a žánry, a to klidně i v jediné písničce. Třeba ve výborné skladbě Oliva zpívá vysokým hlasem doprovázená sólujícím dechovým nástrojem a minimalisticky hrající kapelou, aby se pak všichni společně rozjeli k rockovému nářezu, závěr písně je zase zklidňující.
Klipový Olymp s pěveckým duetem a jazzovým zpěvem v závěru připomene Nerez v nejlepších letech se Zuzanou Navarovou, příběh o knize Něco zvláštního nabídne kromě jiného téměř hudební bitvu dechových nástrojů. Do folku směřuje takřka šamanská Beru si zpátky svoji sílu, kde Zdeňková v úvodu zpívá jen za doprovodu perkusí, poté se přidá melodická kytara vystřídaná baskytarou, a když to pod písničkou rozbalí celá kapela, zpěvačka nad tímhle hudebním základem scatuje ve výškách, aby se posléze zase vrátila k textu.
Slovní hraní se strachem a příslovími Strach má náladu šeptaného zpěvu a opět sólo trombonu, tenhle nástroj dominuje i jediné anglicky zpívané a rockově šlapající skladbě Goya se španělsky znějící kytarou a chvílemi až černošským zpěvem. Úplně z jiného soudku je pak asi nejvíce „komerční“ a dalo by se klidně napsat i chytlavý rádiový hit, opět klipový šanson Kamaše, utahující si v textu z trapasů v sexu, jako jsou oblečený nátělník či natažené ponožky.
Markéta Zdeňková našla ke svému talentu odpovídající spoluhráče a společně se jim daří její tvorbu posunovat k nekomerčním a kvalitním cílům. Jak už to v podobných případech bývá, obří sály asi plnit nebudou, zato ceny sbírat rozhodně.
