My Dva Trio (eponymní album)
Při poslechu příjemného eponymního debutu moravskoslezského tandemu My Dva Trio nejeden poctivý posluchač české hudby zajásá. Proč? Takto upřímně znějící, a přitom vnitřně rezonující hudba na pomezí folku a jemnějšího folk rocku s inteligentními básnicko-lyrickými texty tady již delší dobu chybí. Ve velmi nadnesené formě bychom mohli říct, že My Dva Trio svou textovou slovesností a hravým, přitom jemným hudebním pojetím nejsou daleko od cesty, jak se přiblížit k nejmenovaným českým folkovým velikánům. Nicméně zůstaňme nohama na zemi a berme tuto desku stále jako preludium k něčemu většímu.
Album staví na kytaře a zpěvu Jiřího Šoltise a perkusích a rovněž zpěvu Václava Khýra, s přizváním dalších hudebníků, kteří se na desce nepodíleli autorsky, ale pouze hudebně. Z alba lze vyčíst mnohé, určitou dychtivost mládí, a přitom nadčasový přístup ke kompozici, hudební poctivost a zdravý náhled. Ten především dal možná za vznik tomuto komplexně působivému počinu. Těm, kteří ještě stále nevěří, jak dobrá deska se na Opavsku urodila, lze doporučit poslechnout si její nejsilnější záležitosti a vrcholy, hořkosladkou skladbu Pandemie, intimní a komorní věc Důvěra, živelné Utíkám, Neutíkej nebo album uzavírající Babičky. Dobře uchopený zvuk veškerých nahraných instrumentů doplňuje velice čistě, až hedvábně zabarvený Šoltisův vokál a přidaná hodnota ve formě hostujících nástrojů saxofonu a dalších dechů.
A stejně, jako je uvedeno v textu jedné ze skladeb (Ticho jak po milování – Ticho jako po pravdě – Zůstáváme přikováni – Ke své rodné Opavě), věřím, že tichý údiv může zůstat i po poslechu My Dva Tria, kteří tamnímu bezútěšnému patriotismu sice podlehli také, ale o to více opět potvrzují regionální kvality.
Název: My Dva Trio
Autor: My Dva Trio
Vydavatel: Vlastní náklad
Stopáž: 46:13
Gabriela Stašová
