Nightwish – Human. :II: Nature.
NIGHTWISH
Human. :II: Nature.
NUCLEAR BLAST 81:40
SYMFONICKÝ METAL
ROMAN „NEWS“ ZAHRÁDKA
Zatímco minulé album finských Nightwish Endless Forms Most Beautiful (2015) sklidilo kvůli směřování k rockovějšímu zvuku pozitivní reakce a nová zpěvačka Floor Jansen byla fanoušky vynášena do nebes, může devátá řadovka Human. :II: Nature. přinést rozčarování. Museli na ni čekat nejen dlouhých pět let, ale je evidentní, že je na ní něco jiného, než čekali.
Parta soustředěná kolem skladatele a klávesisty Tuomase Holopainena si totiž ukousla příliš velké sousto, které nelze strávit na jeden poslech. Možná ani na druhý. Ono to při stopáži skoro hodinu a půl ani nejde. Nepřekvapí tedy, že je nahrávka rozdělena do dvou disků, z nichž první devítiskladbový je překvapivě temný a kytarově nabroušený, zatímco druhý takřka jen instrumentální. V první polovině desky stojí sice za zmínku oba singly, energická Noise či folkově podbarvená Harvest, ale ani jedna z nich nedosahuje kvalit svých předchůdců. Chybí jim ona pověstná jiskra, která umí na první dobu zažehnout srdce fanoušků, podobně jako třeba na předchozím albu hitovka Élan.
Osobně mi přijde asi nejzajímavější úvodní více než sedmiminutový epos Music s nezvykle dlouhým rozjezdem, jenž vygraduje v to nejlepší na novém dvojalbu a zároveň jako jediný přináší opravdové kytarové sólo hodné metalové kapely. Někdo se může ještě nechat navnadit přecukrovanou písničkou How’s the Heart?, ale to je asi tak všechno.
Druhý disk je ještě diskutabilnější. Je ryze orchestrální záležitostí Tuomase, který si něco podobného vyzkoušel již na soundtracku k filmu Imaginaerum. Až na skladbu The Green a na ni navazující Moors evokující skotský folklor díky partům a zručnosti multiinstrumentalisty Troye Donockleyho je to však bezbřehá nuda. No dobrá, možná ještě závěrečná kompozice Ad Astra s charismatickým hlasem herečky Geraldine James snese jistá měřítka. Ale jinak? Hudba Nightwish bude vždy spojena s velkými očekáváními a podrobena nejpřísnější kritice, avšak tady není nejen žádný velký hit, ale ani jedna trochu zapamatovatelná melodie. A pokus o velkolepé symfonické dílo, jehož ústředním tématem je vztah člověka k přírodě, prostě nevyšel. Těžko bude s někým rezonovat, natož vyvolávat nadšení.
