Ondřej Bezr – Luboš Andršt: Ještě hraju vestoje (KNIHA)
Autor: Ondřej Bezr, Luboš Andršt
Kniha: Luboš Andršt: Ještě hraju vestoje
Vydavatelství: Galén
Žánr: MEMOÁRY
Stran: 348
Autor recenze: ZDENĚK HEJDUK
Nakladatelství Galén pokračuje v publikování životních osudů velikánů tuzemské rockové i jiné muziky. Tentokrát padla volba na bluesového, jazzového i rockového kytaristu Luboše Andršta, kterého před dvěma lety u příležitosti sedmdesátých narozenin začal zpovídal především na blues orientovaný publicista Ondřej Bezr. Vzpomínky na dětství s větším zaměřením na otce, známého hokejového činovníka, si v úvodu knihy napsal Andršt sám, stejně jako několik dalších vsuvek. Třeba o tom, jak se mu povedlo nejít na vojnu, o hudebních zájezdech s různými kapelami i interprety do Švýcarska, Ruska, na Ukrajinu, Kubu nebo s Martou Kubišovou, jíž postavil kapelu, do Japonska.
Vlastním vypravěčským stylem přiblíží jazzového muzikanta Jiřího Stivína i rockového baskytaristu Vladimíra Padrůňka, přepadení ve vlastním bytě i tehdejší potupné rekvalifikační zkoušky. Bezr klade otázky k dalším životním peripetiím i setkáním, takže se čtenář mimo jiné dozví, že Andrštovým bratrancem je lídr Olympiku Petr Janda, protože jejich matky byly sestry. Zmíněny jsou pochopitelně všechny hudební projekty počínaje Jazz Q Martina Kratochvíla přes Energit až po Framus Five Michala Prokopa či spolupráci s Peterem Lipou nebo Mariánem Vargou. Nechybí ani praktický vhled do techniky hraní, upřímné názory na odměňování muzikantů či politiku, takže kniha nabízí komplexní pohled opravdu ze všech stran a úhlů na tohoto kytarového velikána.
I ten se samozřejmě může mýlit, když třeba o některých kapelách tvrdí: „Hodně jich hrálo na tancovačkách, čímž vlastně víceméně zmizely z dohledu, protože tam to nebylo nijak zvlášť organizované a neprobíhalo povolovací řízení.“ O tom by hodně muzikantů z regionů mohlo nesouhlasně vyprávět. Ale to je jen malý detail.
Jak tomu v nakladatelství Galén bývá, součástí knihy je velice podrobná diskografie s otištěnými reprodukcemi obalů alb a s podrobným výčtem zúčastněných muzikantů i s autory skladeb. Neschází jmenný i názvový rejstřík.
„Řekl bych, že životní příběh naší generace, který je nevyhnutelně spojen s muzikou, je nepřenosný a jiné to už asi nebude,“ svěřuje se Andršt v závěru knihy, když hovoří o současné podobě kapely Framus Five. Oběma autorům se ten jeho podařilo přiblížit hodně podrobně a vyčerpávajícím způsobem.
