OZZY OSBOURNE – Ordinary Man

EPIC RECORDS   49:27 HARD ROCK / HEAVY METAL

Deset let trvalo Madmanovi vydání nové, v pořadí dvanácté studiové desky. Byla to doposud nejdelší tvůrčí přestávka v jeho sólové kariéře, a jak přiznává, do nahrávání se mu příliš nechtělo. Za vším ale hledejme ženu. Ano, jeho manželku a manažerku v jedné osobě Sharon Osbourne, jež svěřila producentské otěže nového alba do rukou amerického kytaristy a zpěváka Andrewa Watta (Lana Del Rey, Justin Bieber, Rita Ora nebo Blink-182). Ten přizval k nahrávání bubeníka Chada Smithe z Red Hot Chili Peppers a baskytaristu Duffa McKagana z Guns N’ Roses a sám se chopil kytary. Na Ozzyho hudebního bráchu Zakka Wyldea místo ve studiu tedy nezbylo. Zato vypomohli kytaristé Slash (Guns N’ Roses), Tom Morello (Rage Against the Machine) a další. A výsledek?

V mnoha ohledech překvapivý, nikoli však ohromující. S ohledem na závažné onemocnění živoucí legendy se to dá vcelku pochopit. Nikdy už to nebude ten starý dobrý Ozzy, který dokázal udělat ze svých věcí velké události. Bohužel. Nápady mu ale evidentně nedošly. Úvodní vypalovačka Straight to Hell s kytarovým vkladem Slashe sice nenadchne, avšak taková Goodbye se rozvine ze sabbathovského tempa v opravdovou heavymetalovou jízdu a patří jednoznačně k tomu lepšímu na albu. Opravdovou hudební lahůdkou je ovšem titulní balada Ordinary Man, již Ozzy Osbourne nazpíval s Eltonem Johnem a rýsuje se z ní další rádiový hit, jakými se v minulosti staly třeba Mama I’m Coming Home nebo Dreamer. Navíc jsou v ní party obou zpěváků vyrovnané, což písni jen prospělo a dodalo punc výjimečnosti.

Ze zcela jiného ranku jsou pak Under the Graveyard, Scary Little Green Men nebo Eat Me opírající se o prazáklady tvorby Black Sabbath. Poslední překvapení v sobě skrývají dvě závěrečné skladby It’s a Raid a Take what You Want s hostujícím rapperem Postem Malonem, v nichž se producent pokoušel o spojení moderní hudby s klasickým rock’n’rollem. Zatímco první z nich díky silnému punkrockovému náboji dopadla na jedničku, druhá s dalším hostujícím rapperem Travisem Scottem je přešlap, který na desku nepatří, protože staví Ozzyho do role statisty. Tohle se prostě nepovedlo a nezbývá mi, než podobně jako Ozzy zařvat: „Fuck of!“, když mu byl poprvé představen Malone, jenž má na tomto propadáku největší autorský podíl.

Jinak buďme smířliví. Ozzy ze sebe vydal na Ordinary Man maximum, kterého je nejspíš v současnosti schopen, a pokud mu snad docházely síly, vyždímal je z něj do poslední kapky Andrew Watt. Ocenili to i jeho fanoušci, díky nimž se deska ve Velké Británii podobně jako v USA vyšplhala na třetí příčku mezi studiovými alby. Nebude sice patřit mezi ty památné, ale může se stát důstojnou tečkou Ozzyho kariéry. Zkrátka a dobře, i ty největší příběhy jednou skončí, a ač si to nechceme přiznat, v případě chlapíka s vlastní hvězdou na chodníku slávy v Hollywoodu se dá tušit, že se jeho hudební příběh pomalu chýlí ke konci.

ROMAN „NEWS“ ZAHRÁDKA

Sponzorováno