Pearl Jam – Gigaton

PEARL JAM

Gigaton

MONKEYWRENCH / REPUBLIC   57:03

EXPERIMENTAL ROCK / GRUNGE / POST-PUNK

ROMAN „NEWS“ ZAHRÁDKA

Na tucet nových skladeb si museli fanoušci seattleských veteránů grunge počkat sedm let. Vyhlíželi je minimálně od vydání singlu Can’t Deny Me (2018), který se nakonec na album nedostal. Teprve počátkem roku prosvištěl éterem pilotní singl Dance of the Clairvoyants, jenž však vyvolal smíšené reakce. Jako by vypadl díky funky strojovému rytmu z dílny teatrálních Talking Heads. Ale zdání klame. 

S každým dalším poslechem desky je stále více zřejmé, že se DNA Pearl Jam nijak nezměnila. I nadále servírují to, na co jsme u nich zvyklí, tedy syrový zvuk bez zbytečných žánrových kotrmelců umocněný hlasem charismatického Eddieho Veddera. Ani tematicky se jejich jedenáctá studiová nahrávka neliší od svých předchůdců. Cílí na hrozící klimatické katastrofy a Bílý dům. Takový George W. Bush by mohl vyprávět. A stranou jejich zájmu nezůstal ani současný prezident USA. Například ve písni Quick Escape hledá Vedder „místo, které Trump ještě nezku*vil“, a ve více než šestiminutovém opusu Seven O’Clock dává zase zpěvák Trumpovi indiánské jméno Sitting Bullshit (Sedící žvást). 

Vraťme se ale k hudbě, na níž se autorsky podíleli všichni z kapely. Z Vedderova pera nicméně vzešla více než třetina skladeb. Nutno dodat, že nejosobitějších. Ať už jsou to energická Never Destination, od srdce zahraná balada Comes Then Goes či závěrečné ambientní requiem River Cross. Ne, tohle není překvapivá deska. Uspokojí však všechny, kteří mají skupinu rádi, i když se jim může ucelený obraz odkrývat pod závojem snění postupně. Jakmile se ale rozplyne, je kouzelný. Zejména pro ty, kteří jsou schopni se zastavit a ohlédnout v klidu za vším, co způsobila zaslepenost do sebe zahleděného lidstva. Možná právě včas. Kdy jindy s takovou nahrávkou přijít než teď. Méně výbušnosti a více ticha, to je recept na všechny problémy naší planety, jejž nové album Gigaton volí.

Sponzorováno