Razam – Harpyje u pramene
Zatímco většina hudebníků v současné době vzhlíží spíše k anglosaské kultuře, kapela Razam s výraznou zpěvačkou a skladatelkou Ivou Marešovou čerpá inspiraci na druhé straně. Skupina, ve které se setkali hudebníci z Čech, Běloruska a Ruska, neskrývá své slovanské kořeny. Není to však nějaká oslava slovanství, jakou známe z děl národních buditelů devatenáctého století, ale ryze současná záležitost tvůrců, v nichž je „touha po něčem krásném“, jak zpívají ve skladbě Ďábel na řetězu.
Autorské písně běloruského akordeonisty Aliaksandra Yasinského a zpěvačky Ivy Marešové se objevily před pěti lety na albu Kéž bouře by přišla a nyní v rozšířené sestavě s ruským violistou Iliou Chernoklinovem, bubeníkem Radkem Doležalem a kytaristou a basitou Michaelem Vašíčkem pokračují ve své world music s důrazem na slovanství i na nahrávce Harpyje u pramene. A je to hudba vycházející často z lidové tvorby, která má schopnost se hluboce zaříznout do uší a srdcí vnímavých posluchačů. Připomíná živly tím, jak vyvolává neklid (Volám na lesy) i zklidnění po bouři (Na křídlech koní), je plná energického zpěvu (Meraju čas) i jemných hudebních poloh (U pramene) a v každé ze čtrnácti skladeb je možné nalézt něco zajímavého a překvapivého.
Za pozornost stojí také texty, například „Můj milý, jsi minuta. Užiju tě, promarním tě. Nikdy však nejsi poslední…“ (Má milá, můj milý), jež většinou nabízejí ženský (ne feministický) pohled na svět a jsou důkazem, jak nevyčerpatelným tématem je láska. Harpyje jsou mytické bytosti antické mytologie zobrazované jako napůl ženy, napůl ptáci, ale téhle Harpyje u pramene není třeba se bát.
Razam
Harpyje u pramene
VLASTNÍ NÁKLAD 50:25
WORLD MUSIC
ROMAN JIREŠ (ČTK)
