Rick Wakeman – The Red Planet
RICK WAKEMAN
The Red Planet
R&D MULTIMEDIA 55:21
INSTRUMENTÁLNÍ ROCK
ROMAN „NEWS“ ZAHRÁDKA
Britský rockový klávesista Rick Wakeman si udělal jméno především v sedmdesátých letech ve skupině Yes a je považován za jednoho z nejlepších klávesistů všech dob. Stal se zároveň průkopníkem v používání Hammondových elektronických varhan v rockové hudbě a vyhledávaným studiovým hráčem, s nímž spolupracovali například David Bowie, Elton John nebo Marc Bolan. Po odchodu z Yes natočil desítky více či méně úspěšných studiových desek a také několik koncepčních alb s rockovou skupinou English Rock Ensemble. A právě to je i případ aktuální nahrávky The Red Planet, jejíž vydání pozdržela jako u mnoha jiných interpretů koronavirová pandemie.
Rudá planeta, kterou vedle Ricka Wakemana natočili kytarista Dave Colquhoun, baskytarista Lee Pomeroy a bubeník Ash Soan, měla původně na hudebním nebi zazářit 3. dubna a o den později být představena v Národním vesmírném středisku v britském Leicesteru. Nakonec ale vyšla o tři měsíce později. Diskofilové a sběratelé si však nemusí zoufat. První tisícovka vinylových kopií byla opatřena podpisem Ricka Wakemana a vytištěna na červeném dvojitém vinylu. Nechybí přirozeně ani očíslování podobně jako u prvních dvou tisíc cédéček s pomocí alternativní vyskakovací obálky.
A proč je desce věnována taková pozornost? Zejména proto, že jde o první Wakemanovo progresivní rockové album nahrané od roku 2003 ve spojení s již zmíněnou kapelou. Také jeho poslední dva tituly No Earthly Connection (1976) a 2000 A.D. Into the Future (1991) věnované vesmíru už něco pamatují. A přestože je deska věnována jediné planetě, hýří barvami jako celá galaxie. Představuje ale především Rickův návrat k těžším klávesovým zvukům, jež kdysi použil na jedné z prvních sólovek, The Six Wives of Henry VIII (1973), a které mu pomohl opět vykouzlit dlouholetý producent a technik Erik Jordan, jenž též album smíchal. Zkrátka a dobře, tohle bude pastva pro uši všech, kteří mají rádi rané Yes, Genesis, ale i Franka Zappu nebo Stevea Hacketta. Není to deska pro posluchače hudebního pozlátka. Je pro ty, kteří sdílejí Wakemanovo hudební vizionářství a vezou se na stejné vlně.
