Rock&Pop 02/21
Bylo mi čtrnáct let, když stránky Bravíčka zasypávaly fotky rebelujících pankáčů Green Day, protože domácnosti všech teenagerů ovládla kazeta s názvem Dookie. Ano, tenkrát jsem měla tohle skvělé album na kazetě a ještě dodnes vzpomínám, jak mi ji můj zánovní walkman namotával a já pak trávila hodiny ve školních lavicích s tužkou v ruce a motala ji zpátky.
Billie Joe Armstrong s účesem, jako kdyby právě vylezl krávě ze zadku, se stal mojí velkou láskou, a to bezprostředně poté, co jsem se v tomtéž časopisu dočetla, že svoji manželku ulovil tak, že po ní házel bouchací kuličky tak dlouho, dokud si ho nevšimla. Uznejte, takové romantické gesto bylo snem každé mladé dívky. Maminka mé nadšení z punkové scény nesdílela, a tak jsem si polepila pokojík plakáty s Michaelem Jacksonem. Mé srdce však patřilo Green Day. A sympatie k téhle kapele mi vydržely dodnes. I když její rozsáhlou tvorbu už zdaleka tak podrobně nesleduji, je to skupina, u níž málokdy šlápnete vedle, když si pustíte jakoukoli desku.
Green Day jsou pro mě má „telecí“ léta a Billie Joe Armstrong frontman, který mě baví. A jelikož ještě neřekli poslední slovo, očekávám s napětím, zda naše spojení vydrží. Mimochodem, Billie slaví v únoru své devětačtyřicetiny, a tak mu přejeme všechno nejlepší!
Před čtyřmi lety jsem potkala výjimečného muže, o němž dodnes vyprávím svým přátelům jako o „médiu“ a současně velké platonické lásce. Z jednoho pohledu dovedl vyčíst moje nálady, radosti i starosti, aniž by bylo cokoli vyřčeno, sám ten výcuc dokázal zpracovat, pojmenovat a na závěr „vyplivnout“ smysluplnou radu či myšlenku, která mi mnohdy pomohla v několika zásadních rozhodnutích. Ten muž svou vizáží nepůsobil jako prototyp krásy nebo lamače dívčích srdcí, přesto svým charismatem dostával dívky a dámy do kolen, čehož jsem byla několikrát svědkem. A ačkoli on sám byl obklopen démony, pro mnoho jiných byl vykoupením. Ten člověk se stal mým kamarádem a mentorem.
Jeho hvězda bohužel zhasla v lednu tohoto roku. Dlouhou dobu bojoval se zákeřnou nemocí, ale energii rozdával do posledního okamžiku. Odkaz a kus jeho síly zůstal v jeho hudbě, z níž energii čerpám dál, jeho mi to však nevrátí. Ten člověk se jmenoval David Stypka – hudebník, otec tří dětí, kamarád, držitel ceny Anděl a anděl osobně. Šťastnou cestu, Davide!
