Rock&Pop 08/17

Velkou radost mi udělalo spojení mých oblíbených punkových, dnes už si troufám říci i legend Tima Armstronga z Rancid a Billieho Joea Armstronga z Green Day. Nový projekt The Armstrongs by měl být směsicí toho nejlepšího, co Tim a Billie Joe nabízejí. Jako když do mátové limonády přilijete rum, zasypete cukrem v podobě Billieho syna Joyeho a přihodíte led (Timův synovec Rey). Spojení vzniklo zatím k charitativním účelům, ale vůbec by nebylo na škodu, kdyby chvíli vydrželo. Punkové vody by se rozčeřily a skomírající heslo „Punk’s not dead“ by zase bylo aktuální.

Po vzoru „Zpívá celá rodina“ vzniká řada kapel. Vzpomeňme na velký comeback The Kelly Family, slavné Bee Gees, The Coors, Hanson, No Name, Light & Love nebo bratry Ebeny. Nevybavuji si ale, že by se na naší hudební scéně spojili interpreti pouze stejného příjmení bez příbuzenského vztahu, a tak mě napadají akorát Dalibor Janda s Petrem Jandou a jejich dcerami. Nicméně to by z dobrého mojita vznikla nejspíš nechutná mléčná polévka.  Kdo ví…

Kdo nezmokl, nebyl nejspíš ještě na žádném festivalu. Ačkoli normálně se o počasí nebavím a tohle téma mám schované pro okamžiky setkání s lidmi, se kterými si nemám co říci, dnes se o něm zmínit musím. Letošní léto totiž normální rozhodně není. Vendula Jelínková pro vás zpracovala největší vychytávky tuzemských festivalů. Pořadatelé se předhánějí v doprovodných programech, službách a v různých zlepšovácích či novinkách (i když se některé ukážou jako zbytečné nebo nefunkční), zkrátka v tom, jak návštěvníka zaujmout a udržet i pro další ročníky.

Co ale ještě žádný organizátor zařídit nedokáže, je počasí. A to si letošní léto vybralo právě na to, aby všem dokázalo svou nadvládu a zdůraznilo bezmoc všech těch dramaturgů, promotérů i produkčních. Od května tohoto roku neproběhl jediný víkend, kdy by se u nás nebo na Slovensku nějaký z open airů nepotýkal s rozmary počasí. Lehce bych spočítala akce, kde vás to letos alespoň trochu nezaplavilo, nevyplavilo, neofouklo nebo dokonce neodfouklo.

Většina pořadatelů už s podobnou situací počítá, a tak následky větru i deště nejsou nijak tragické, nicméně na návštěvnosti akce se to samozřejmě projeví. Fanoušci však nejsou žádná „vořezávátka“ a holínky jsou pro velkou část z nich důležitou součástí festivalové výbavy. A když ani to ne, pak s tím počítají obchodníci. Ti s prvním mrakem otevírají kamiony plné pláštěnek a gumáků, což se letos ukázalo jako lepší produkt než klasická festivalová klobása.

Z pomyslného boje tedy nakonec nevyjde vítězně ten, kdo bude mít nejkrásnější toiky, snídaně zdarma, čistý festival nebo třeba bazén, ale ten, kdo si první dokáže objednat počasí. Měla bych tip na pořadatele, kteří se o to minimálně pokusí. A tak se těším na příští rok. Do té doby budu chodit na festival raději v holínkách.

Sponzorováno