Rock&Pop 08/2020
Mám strach. Svět se zbláznil a já to píšu snad poprvé bez špetky ironie. Bojím se změn, které nastanou, a zároveň se bojím, že se nezmění vůbec nic. Kulturní i společenský život dostává na frak a zjišťuji, že dosavadní strašáci, jako jsou Zeman s Babišem, České dráhy nebo finanční úřad, jsou jen nepatrnou nepříjemností. Koneckonců zvyknout se dá i na všudypřítomný koronavir ve vzduchu, o kterém stále dost lidí pochybuje, zda se ho vůbec bát.
Co se ale přehlídnout nedá, jsou důsledky, jež s sebou vir a opatření proti jeho šíření přinesly. Nastupující ekonomická krize je cítit ve vzduchu, a to na nás teprve dopadají první kapky z blížící se bouřky. Rostoucí nezaměstnanost, upadající kultura a společenský život, omezené cestování i všeobecný strach z návratu pandemie jsou strašáci, kteří momentálně číhají ve skříních každého z nás. Přiznávám, že má skepse pramení především z kulturního prostředí, v němž pracuji. Každodenní rušení kulturních akcí, pro divácký nezájem, a masivní nezaměstnanost mých kolegů a přátel mi optimismu do budoucnosti nepřidávají. Proto vás za všechny prosím, zamkněte skříně se svými strašidly a jděte na koncerty, kupujte vstupenky do kin i divadel a pojďte se bavit. Spoustu inspirace vám ostatně přináší i srpnový Rock&Pop.
