Různí – Art Rock Line 1971-1985
Pro ty, kdo mají rádi nekonečné seriály a dlouhé knižní řady, je jako stvořená řada kompilačních alb mapujících historii tuzemské populární hudby šedesátých až osmdesátých let minulého století. Nahrávka Art Rock Line 1971-1985 navazuje na předchozí kompilační tituly Jazz Rock Line 1971-1981, Beat Line 1967-1969, Big Beat Line 1965-1968, Beat (Al)Boom 1968-1970 a Rock Line 1970-1974. Tahle řada mimo jiné ukazuje, jak se českoslovenští hudebníci snažili s nevelkým zpožděním kopírovat dění na světové scéně, takže logicky došlo i na art rock a monotematická alba, dlouhou stopáž skladeb či výpravnou pódiovou prezentaci s vizuálními efekty.
Velkou výzvou v tomto ohledu byly kapely Yes a zejména Pink Floyd. Pokračování dramaturgické řady Supraphonu Art Rock Line 1971-1985 nabízí šestatřicet skladeb od skupin Blue Effect, Synkopy, Barnodaj/Progres nebo Collegium Musicum a interpretů Oty Petřiny, Jana Spáleného, Deža Ursinyho či trochu překvapivě Petra Nováka s Abraxas. Najdeme i zde několik stejných jmen (Olympic, Blue Effect, Progres 2, Jazz Q) z předchozích kompilací, což značí, jak se někteří hudebníci dokážou vyvíjet spolu s trendy.
Z dnešního pohledu můžeme nad některými dlouhými instrumentálními exhibicemi té doby trochu ohrnovat nos a hádat se nad tím, zda ten který umělec opravdu patří do artrockové škatulky, ale z historického pohledu má tenhle vydavatelský počin smysl. Mimo jiné připomíná ve své době těžko sehnatelné desky Konvergencie (Collegium Musicum), Generation (Fermata), Třetí kniha džunglí (Progres 2), (Jan Spálený) nebo Prázdniny na Zemi (Olympic), vzdává hold již nežijícím slovenským instrumentalistům, jakými byli klávesista Marián Varga nebo baskytarista Fedor Frešo, a ukazuje sílu moravské, zejména vokální tvorby.
A co bude dál, že by třeba Underground Line? Na to asi Supraphon moc nahrávek v archivu nemá.
Různí
Art Rock Line 1971-1985
SUPRAPHON
75:49 + 74:21
ROMAN JIREŠ (ČTK)
