Saxon – Inspirations
Britští Saxon mají už druhý rok kvůli pandemii nové album schované v šuplíku a chystají se ho vydat až v příštím roce. A protože se rozhodli zkrátit fanouškům čekání, pronajali si starobylý dům v Brockfield Hall v Yorku, aby dokázali navodit atmosféru sedmdesátých let a nahrát kompilaci coverů, jež kdysi ovlivnily jejich další hudební život. Podařilo se jim to za pouhé tři týdny a na výsledku se to bohužel podepsalo nevyrovnanou kvalitou vybraných předělávek. Jako by namísto zábavy převážila snaha mít to co nejrychleji za sebou. Dvakrát škoda už jen kvůli materiálu, který kapelu a především jejího frontmana Biffa Byforda inspiroval k sestavení kolekce jedenácti skladeb.
Album přitom otevírá vcelku nezáživně odehraný singl Paint It Black od Rolling Stones, po němž přebírá štafetu Immigrant Song od Led Zeppelin a už v něm se ukazuje, jak velké sousto si Saxon vzali. Jednoduše proto, že Byfordovi to v sedmdesáti nezpívá tak dobře jako Robertu Plantovi ve dvaadvaceti. Paperback Water od Beatles je pak naprostý průšvih, neboť se na hony vzdaluje feelingu liverpoolských Brouků a v novém provedení to není nic víc než zrychlená odrhovačka. Potom se ale na chvíli přece jen rozjasní. Evil Woman od Black Sabbath je totiž trefou do černého. Možná to nejlepší, co deska nabízí. Dalšími povedenými záseky jsou Bomber od Motörhead, Speed King od Deep Purple a překvapivě Hold the Line od stylově odlišných Toto, které si vybral Byford kvůli jejich excelentnímu kytarovému sólu v této písni. Nezapadnou ani Problem Child od AC/DC nebo See My Friends od Kinks. Zato skladbám Stone Free od Jimiho Hendrixe a The Rocker od Thin Lizzy chybí jakýkoli moment překvapení a chtě nechtě jsem je odzýval. Ne, tohle nejsou Saxon, jak je známe. Jen další album plynoucí z koronavirové nudy, k němuž se bude jen málokdo vracet. Alespoň u mě to platí na sto procent.
SAXON
Inspirations
SILVER LINING MUSIC 36:17
HARD ROCK, ROCK
ROMAN „NEWS“ ZAHRÁDKA
