SPS – Adios, kamarádi pekáči

SPS, punková parta z Prahy, by si do pomyslného erbu mohla vetknout nápis „Jednou punk, navždy punk“. Mezi jejím debutovým albem Jsme v hajzlu z roku 1992 a novinkou z konce loňského roku nenajdeme příliš velký rozdíl. A to přesto, že jejím jediným stálým a zakládajícím členem zůstal zpěvák a kytarista Zdeněk Růžička a nejvíce se na novém repertoáru podepsal baskytarista Jan „Skleník“ Sklenář, jenž je v kapele od roku 2004. 

Ve skladbách Globalizační a Milionář se Skleník představuje i v roli zpěváka, ale hlavním poznávacím znamením SPS zůstává Růžičkův chraplák, který mu vynesl přiléhavou přezdívku Krkavec. Fanoušky možná trochu vyděsil text titulní písně, v němž se zpívá „… kytary pověsíme na hřebíky, a další žádný plány nebudou, z beden si uděláme táboráky a holkám dáme doma na holou“, ale snad to nebude tak horké. Vždyť od své poslední desky Útěk z reality se SPS posílili o nové členy, kytaristu Petra Čepeláka a bubeníka Petra Landsingera, a na vydařeném albu jim to hraje jako z praku. 

A kapela má pořád co říct i v textech. Oproti desce God Save the President sice ubylo politických témat, ale překvapí třeba skladba Pro Páska věnována předčasně zesnulému punkovému bubeníkovi a kamarádovi SPS Petru Páskovi. Stále je tu místo pro aktuální celospolečenská témata v písních Globalizační nebo Velký bratr, v níž hostuje harmonikářka Tří sester Supice. 

Novinka SPS je poctivou zpovědí pankáčů, kteří se za pomoci spolupracovnice Olgy Vyhnanovské zvané Ollie v závěrečné skladbě Je tu vůbec někdo? mimo jiné ptají: Je tu vůbec někdo, kdo nemívá depky, kdo nechlastal z petky, kdo nebyl v Modrý Vopici, kdo neposlouchal Pistole, kdo nedostal pěstí, kdo neslyšel Plexis… Sakra, kluci, ty kytary na hřebík ještě nevěšte! 

SPS

Adios, kamarádi pekáči

VLASTNÍ NÁKLAD 29:03 PUNK ROCK

ROMAN JIREŠ (ČTK)

Sponzorováno