Švihadlo – Vůně trávy

Interpret: Švihadlo
Album: Vůně trávy
Vydavatelství: 100PROmotion
Žánr: REGGAE
Stopáž: 48:21
Autor recenze: ZDENĚK HEJDUK
Téměř desetiletí trvalo, než neúnavní domácí propagátoři reggae natočili další řadovou desku, která se už od první skladby, vtipné klipové Krouhám s hostující dechovou sekcí v podobě jazzmana a bývalého člena Bharaty Rajnoška a sloganem „… mám plíce plné svobody“, krásně houpá v karibském rytmu. Celé album na svých autorských bedrech nese kytarista Petr Šturma, jediný ze sestavy pamatující ještě mladoboleslavské kapelní začátky pod názvem Nouzový východ. Nejenže napsal všechny melodie i české texty, ale i, s výjimkami, o kterých bude ještě řeč, vše nazpíval. A to hlasem připomínajícím černocha, jenž před lety přijel odněkud z Afriky a tady se naučil česky.
Ty výjimky jsou tři. Bývalý dlouholetý zpěvák Švihadla Vincent Richards, Yannick Tevi žijící v Nymburku a zpívající s bývalými členy Blue Effectu v kapele Vunua2 a rapper Kato. Tihle zpěváci si také samozřejmě napsali své anglické party. Vincent do optimistické Nikdo nebude smutnej a odpovídačky Srdce jako pistole s ženským sborem, Yannick pak do písňového dobrodružství z ostrova, který dal písni název Trinidad. A rapper z jiného hudebního břehu?
Vrchol desky příznačně nazvaný Je krásná začíná pro tento žánr netradičně houslemi Vladimíra Pavlíčka (Etc…) a banjem Alexeje Chudinova (Barbecue). V písničce se ve vzájemné symbióze sejdou moravská melodika s jamajským roztančeným reggae, když se přidá, už téměř na hranici kýče, textové opěvování muziky, shodí to celé svým rapem právě Kato. Škoda jen jeho zkresleného hlasu jako přes telefonní sluchátko, naplno by vyzněl ještě více. I když věřím, že se najdou posluchači, kteří jeho part přeskočí s tím, že jim výsledný celkový dojem pokazil.
Švihadlo si za léta existence vytvořilo vlastní styl, v němž nejde jen o ono s ním od začátku spojované reggae. Najdou se i vlivy tuzemské nové vlny, na aktuálním albu asi nejvíce v politickém vyznání Trapná lež i s úryvky z projevů Jakeše, Zemana či Babiše. Oslavu misionáře a bojovníka proti otroctví Davida Livingstona ve skladbě Livingstone doprovodí Rajnoškovo sólo na trubku, podle názvu matoucí píseň Ozonová díra, která vůbec není ekologickou agitkou, ozvláštní vypíchnuté klávesy. Celkem bez emocí mě nechala rovněž optimistická Ano, má to cenu, zamilovanou Husí kůže ozdobí opět dechy. A titulní závěrečná dvojsmyslná Vůně trávy? Ta by se dala označit jako pokračování největšího hitu kapely Zelený list. Vypadá to, že delší nahrávací pauza se v případě Švihadla vyplatila. Všem.