EDITORIÁL Červen 2023
Naslouchat a diskutovat Přestože drtivá většina lidí přišla v květnu na dva pražské koncerty Rogera Waterse, bývalého člena britských Pink Floyd, hlavně kvůli tomu, že chtěla slyšet především písně od zmíněné skupiny, diskutovalo se i o politickém rozměru jeho setu. Někteří hudební fanoušci argumentovali při té příležitosti tezí, že politika do hudby nepatří, jiní odsoudili Waterse za to, jak nejednoznačně se k válce na Ukrajině i dalším událostem postavil či staví. Podstata toho všeho je ale jiná. Když se parta chlapů sejde v hospodě u pivka, diskutuje se. Z jejich úst se derou názory, které jsou různé. Tu někdo zvýší hlas, někdo jiný bouchne do stolu, pak zase někdo další uraženě a teatrálně od téhož stolu odejde, ale obvykle to končí tak, že si všichni diskutéři připijí na zdraví a do svých domovů se rozejdou jako přátelé. O tom je diskuze. Jakkoli má každý z účastníků jiný názor, má právo ho přednést a být vyslechnut. Ten názor nemusí být přijat, může dokonce u ostatních vyvolat opoziční postoj či jinou nesouhlasnou reakci, pořád ale není třeba za názor nikoho kvapem odsuzovat, nesnižuje-li se k zákeřnostem, urážkám či pohrdání. Platí to v životě a platí to i v hudbě. V její historii byla a je spousta skupin a muzikantů, kteří mají jasný názor a sdělují jej. Můžeme si samozřejmě myslet něco naprosto jiného, pokaždé je ale dobré druhý názor respektovat a třeba o něm i přemýšlet. Odsoudit někoho za to, že smýšlí jinak, možná i proto, že to sami nechápeme či vnímáme zkresleně, není na místě. Je jedno, jestli se to týká Rogera Waterse, Boba Dylana, Manic Street Preachers, LP, Daniela Landy, Jaromíra Nohavici, Vesny a dalších. Jaroslav Špulák
