Tara Fuki – Motyle
Duo cellistek a vokalistek Dorota Barová a Andrea Konstankiewicz, tedy Tara Fuki, připravilo pro své aktuální album desítku skladeb. Kompozic, které dokazují, že střídmé nástrojové obsazení nemusí být nutně limitujícím faktorem a proplétáním i vzájemnou symbiózou strun a hlasů lze navodit atmosféru poletování krajinami proměnných nálad, poměrně pestrých křehkých obrazů. Písní, v nichž svým způsobem hraje a atmosféru dotváří i ticho.
Pravda, nebyly na to dvě hlavní protagonistky zcela samy. V pozici tak trochu nenápadného, ale celkový dojem příjemně dokreslujícího hosta je tu ještě bubeník a perkusionista Miloš Dvořáček (spolupracoval kupříkladu i s Ivou Bittovou či Dagmar Voňkovou). Zajímavostí desky jsou mezi tradičně polskými texty také tři kousky v češtině. Ale, do důsledku vzato, v hudbě Tara Fuki není jazyk textů to nejpodstatnější. V hlavní roli je invence, s níž dvojice přistupuje k tvorbě a interpretaci. To, jaké nálady a jejich odstíny dokáže „na svých motýlích křídlech“ vykreslit. Rozzářit se, zahalit do tajnosnubného pološera i směřovat do všeobjímající tmy. Nechat místo chladnější i vřelejší podobě. Nespokojit se s klasicky melancholickým zvukem violoncella, ale posouvat jej po pestré škále možností různými směry. I na svém v pořadí šestém albu potvrzují Tara Fuki výjimečnost a kvalitu. Pozornost alternativněji laděného publika si album určitě zaslouží.
Interpret: Tara Fuki
Album: Motyle
Vydavatelství: Indies Scope
Žánr: world music, alternativa
Stopáž: 42:15
Autor recenze: Milan Slezák
