Transatlantic – The Absolute Universe: Forevermore
V roce 1999 se začali významní hudební pánové nejspíš nudit a vytvořili vedle svých kapel vedlejší projekt. Nutno podotknout, že na plný úvazek. Nešlo přitom o nic menšího než o mezinárodní progresivně laděnou superskupinu Transatlantic, kterou dali dohromady americký kytarista Neal Morse (Spock’s Beard), švédský kytarista Roine Stolt (Kaipa, The Flower Kings), anglický baskytarista Pete Trewavas (Marillion, Edison’s Children, Kino a další) a americký bubeník Mike Portnoy (ex Dream Theater nebo Sons of Apollo).
Hned jejich první studiová deska SMPT:e (2000) se stala velikou událostí, až se zdálo, že má svět novou progrockovou hvězdu první velikosti. Jenže kouzlo po čase vyprchalo a o dva roky později se skupina rozpadla. Její reunion přišel s rokem 2009, ale nikdy už to nebyla taková sláva jako na začátku. Další studiovky se totiž utápěly ve stokrát obehraných klišé a jediné, co charakterizovalo novou tvorbu Transatlantic, byly velmi dlouhé kompozice přesahující pravidelně délku 15 až 20 minut. Pro někoho mohly být až únavné. V roce 2013 se vrátil i do té doby trucující Pete Trewavas a leccos v kapele se začalo měnit. Následovalo album Kaleidoscope (2014), které teď střídá pátá studiová deska The Absolute Universe: Forevermore (2021), jež je fanouškům předkládána ve dvou alternativních verzích.
První pod názvem The Breath of Life obsahuje čtrnáct skladeb a druhá pojmenovaná Forevermore, která vyšla jako dvojalbum, nabízí disky vždy s devíti kompozicemi. „Máme dvě verze alba a žádná z nich není identická s druhou. Buď na nich uslyšíte alternativní verze písní, nebo v některých případech i zcela nové nahrávky, další jsme kompozičně změnili. Existují dokonce rozdíly v použitých nástrojích, takže budete muset ocenit naši jedinečnost,“ říká k novince Mike Portnoy.
Zda to myslel upřímně, nebo jde o pouhý obchodní tah, musí každý usoudit sám. Každopádně byla deska připravena k vydání na podzim roku 2019, ale svět se mezitím obrátil vzhůru nohama, takže vychází až nyní. Ve skutečnosti nepřichází s ničím převratným. Jde o typický transatlantický rukopis střídající dlouhé pasáže se skvělými hudebními motivy. Dokonce se zdá, jako by se kapela chvílemi rozpomněla na své začátky. O jejím posunu se však hovořit nedá. Spíše jako o sázce na jistotu a zacyklení v osvědčených schématech, z nichž tato superskupina zatím nenašla cestu ven.
TRANSATLANTIC
The Absolute Universe: Forevermore
INSIDEOUT MUSIC 47:16 (CD 1), 43:08 (CD 2)
PROGRESIVNÍ ROCK
ROMAN „NEWS“ ZAHRÁDKA
