Volná linka – Nostalgie
Interpret: Volná linka
Album: Nostalgie
Vydavatelství: vlastní
Žánr: MELODICKÝ METAL, HARD ROCK
Stopáž: 29:47
Autor recenze: ZDENĚK HEJDUK
V mnoha dalších regionálních seskupeních hráli anebo pořád ještě hrají členové téhle kapely, která svou první desku natočila před patnácti lety coby především studiový projekt, a ještě k tomu v podstatně jiném složení. Nostalgie je ohlédnutím za třemi vydanými alby, z nichž muzikanti vybrali devět skladeb, přidali jednu novou a všechny znovu natočili. Měli to poměrně jednoduché, protože kytarista, zpěvák a hlavní hybná páka skupiny Olin Rokyta vlastní studio. A přestože kapelu tvoří jen trojice hudebníků, výborně šlape i muzika, která je plná hardrockových i metalových kytarových riffů a sól, přitom zároveň melodická. Vokalista Rokyta nad tím vládne zajímavým drsným hlasem.
Co už trošku více skřípe, jsou texty. Buď v nich slov obecně není mnoho, jako v případě písní Pospíchej nebo Mám toho dost, v nichž sloky obsahují jen dva až tři řádky textu a hned následuje košatější a několikrát opakovaný refrén, případně hrdina docela vtipné skladby Já život znám jezdí s fekálem, ale přesto zná všechny životní fígle. Ona nová píseň jmenující se Vo hovně už je opravdu zcela fekální o vyměšování v různých podobách. Slovní prapor drží bývalý spolupracovník s básnickým jménem Jiří Hrabě, který přispěl lehce romantickým až kýčovitým příběhem o výstupu na Bezděz Když šumí les, doplněným Rokytovou melodickou muzikou s do uší se zařezávajícím kytarovým partem, a kritikou surfování po sítích Internetový mor, hudebně využívající vtipný stoptime. Samozřejmě vybočuje i na zakázku napsaná rozverná hymna fotbalového týmu vesničky Nová Ves Vítězná opatřená slovy příležitostného textaře Pepíka Hamara. Naději vzbuzuje textový příspěvek Rokyty v podobě vážnější skladby Koma. Třeba je to světlo na konci textařského tunelu.
