Yello – Point
Interpret: Yello
Album: Point
Vydavatelství: Polydor / Universal Music
Žánr: electro
Stopáž: 39:26
Autor recenze: Milan Slezák
Recenze:
Čtrnáctá studiová deska švýcarských průkopníků elektronické hudby, dua Yello, stojí za pozornost hned z několika důvodů. Jedním je fakt, že značka Yello se v hudebním světě pohybuje již čtyřicet let a duo hlavních protagonistů Dieter Meier a Boris Blank je věkově rozprostřeno kolem sedmdesátky. Přesto novinkovým albem jasně dokazuje, že energie, esprit, rozhled a invence jim rozhodně nechybí. Dalším zajímavým aspektem je jistě i to, že Yello si stále drží svůj specifický sound jako jednoznačné poznávací znamení. A je nepodstatné, do jakých zákoutí elektronické hudební krajiny se zrovna rozhodnou zavítat.
Právě z hlediska nálad, vlivů, temp a stylových odstínů je novinka poměrně pestrou deskou, ovšem s jasně daným jednotícím prvkem v podobě výsledného charakteristického zvuku. Skladby jako by vybízely posluchačovu fantazii, aby se pustila do přehrávání filmových obrazů, jež by korespondovaly s nastolenou atmosférou. Jestli by se jednalo o úryvky filmových dokumentů, či třeba špionážních příběhů, to už by asi záleželo na každém zvlášť. Vždyť například instrumentální Rush for Joe sedí k oběma tématům.
Od roztančené Waba Duba až po tajemnou závěrečnou Siren Singing s hostující FiFi Rong jde o zvukově precizní dílo, které fanoušky tvorby švýcarské dvojice zcela jistě nezklame. V určitých pasážích sice možná trochu zřetelněji navazuje na některé úseky dřívější tvorby, ale má stále sílu na to, aby nenechalo Yello přešlapovat na místě.
