teepee: České kapely jsou teď v zahraničí v nejlepší pozici

Kapela, jež si říká „teepee“, vydává koncem ledna své druhé album Where the Ocean Breaks a 5. února jej pokřtí v pražském Lucerna Music Baru. Deska přitom vznikla trochu oklikou – ve studiu ve Vídni s britským producentem Tomem O. Marshem – a vychází u německého labelu Springstoff. „Rádi hrajeme v cizině, v poslední době hodně v Polsku, ale samozřejmě se nevyhýbáme ani tuzemským koncertům,“ říká duo, které tvoří Tereza Lavičková alias Teera a Miroslav Patočka zvaný Mason.
TEXT: VÁCLAV HNÁTEK   FOTO: LINDSAY OLIVER
Jak se stane, že mladá česká kapela udělá desku s britským producentem a vydá ji u německého labelu?
Teera: Vlastně náhodou. Hráli jsme na showcase ve Vídni a Rainer, který šéfuje labelu Springstoff, šel náhodou kolem, zastavil se a líbilo se mu to.
Mason: I s Tomem to byla náhoda, ale věděli jsme o něm, protože už produkoval desku kamarádům. On nás poprvé viděl, když jsme v Rock Café předskakovali kapele Oh Wonder. Zkusili jsme s ním ve Vídni ve studiu nahrát singl Running Around, a potom už jsme věděli, že další desku chceme dělat taky s ním. Byla to dobrá souhra a přišlo to v pravou chvíli. O pár let dřív bychom si to nemohli dovolit. Finančně, ani technicky.
Takže vážně stačí trocha štěstí a snahy?
Teera: Já si myslím, že ty showcase festivaly jsou opravdu klíčové. Když se chce člověk dostat za hranice Česka, tak je prostě objíždět musí.
Na desce Where the Ocean Breaks mají písně rozličná témata – lásku, smrt, vyrovnávání se s ní, společenské problémy. Má to album i nějaké pojítko?
Teera: Asi naději. I v těch smutných písničkách jí špetka je. Všichni víme, že se kolem nás dějou hrozné věci, ale můžeme se na to dívat i z lepší stránky a být trochu optimisti.
Mason: To je asi jeden z posunů od minulého EP, které tak optimistické nebylo. Ale dneska to vnímáme takhle.
Deska prý vznikala „ve vídeňských Aura Studios a na chalupě v Beskydech“. To je tak fascinující rozptyl, že k tomu chci slyšet něco víc.
Mason: Na desce jsme pracovali rok a půl, takže vznikala vlastně úplně všude. Začalo to tím, když Teera v Indii napsala první singl. Potom jsme jeli nahrát první písně do Vídně. Následovalo důležité soustředění na mojí chatě u Karlových Varů. Tam vznikla dema, která jsme zase ve Vídni rozpracovali. V létě jsme nahrávali v Beskydech a finálně všechno dodělávali v našem třetím domově, tedy opět ve Vídni.
K labelu vás přivedl showcase festival. Je tedy účinkování na takové akci důležitější než třeba možnost zahrát si na malém klubovém turné nějaké zahraniční kapely?
Mason: Asi ano, ale to srovnání není jednoduché. Jakékoliv hraní před cizí kapelou je fajn, protože poznáte jiné lidi, jiné prostředí a podobně. České kapely jsou teď podle mě v nejlepší pozici, v jaké kdy byly. Máme Českou exportní kancelář, která nám pomáhá koncerty v zahraničí financovat. Což je poprvé v historii.
Je v pořádku, aby stát přispíval kapelám na koncerty v zahraničí?
Mason: Ve všech okolních zemích to nějak funguje. Podle mě je to průmysl jako každý jiný a podporu si zaslouží. Navíc existuje kulturní diplomacie, která zlepšuje image státu a povědomí o něm.
Hrajete teď víc v Česku, nebo v cizině?
Teera: Vlastně asi v zahraničí. Hodně a rádi jezdíme do Polska, protože tam jsou skvělí lidé. V Česku jsme teď moc nebyli, takže únorové koncerty k desce budou po docela dlouhé době.

Ale neznamená to, že byste chtěli tuzemské koncerty utlumit ve prospěch zahraničí?
Mason: To určitě ne. V Česku máme spoustu oblíbených míst, kde chceme i nadále hrát. Za těch pět let jsme ale objeli všechno od Aše po Frýdek-Místek…
Teera: … a vytipovali jsme si města, kde to lidi fakt baví, tak tam se budeme snažit jezdit. K desce odehrajeme malé turné tří koncertů v domovské Plzni, v Praze a Brně.
Jsou pořád anglické texty na české scéně omezující faktor?
Teera: Ano, je. Ale nebyl to kalkul, vůbec jsme nad tím nepřemýšleli a anglické texty nějak přirozeně vyplynuly. Navíc je angličtina na zpívání i psaní textů prostě pohodlnější.
Mason: Samozřejmě máme nevýhodu v tom, že nejsme rodilí angličtí mluvčí a musíme na sobě pracovat.
Teera: Ale zrovna nedávno jsme si říkali, kde jsme mohli být, kdybychom zpívali česky.
A to je reálné mrzení?
Mason: Ne, to určitě ne, protože kdybychom zpívali česky, tak bychom se asi zase nepodívali na koncert do Vídně nebo jinam do Evropy.
Teera: Jen jsme teď přišli do fáze, kdy bychom se hudbou rádi živili. A to jde v Česku líp s českými texty. Nicméně je to tak, jak to je, a je to tak v pořádku.
Je to výrazně jiný zážitek, když předskakujete českým kolegům a třeba i vrstevníkům, nebo zavedené západní kapele jako jsou třeba Peter Bjorn and John?
Teera: Jak kdy. S těmi zahraničními hudebníky často ani nesdílíme šatnu a vůbec se nepotkáme, kdežto tady spíš vznikají nová přátelství. Jedinou výjimkou bylo britské duo Seafret, s těmi jsme strávili hodně času.
Usmíváte se u toho, takže co to znamená?
Teera: Že to bylo hodně zábavné, oni byli fakt super. Nicméně koncerty zahraničních kapel jsou skvělá škola, podíváte se, jak to dělá někdo jiný.
Naučili jste se takhle něco konkrétního?
Teera: Mě asi vždycky inspiruje, co lidi říkají mezi písničkami. To je alchymie – aby to bylo smysluplné, vtipné, zároveň ale nepokazilo atmosféru. To hodně sleduju.