Bob Dylan – Rough and Rowdy Ways

BOB DYLAN

Rough and Rowdy Ways

COLUMBIA   70:33

FOLK, BLUES, RHYTHM AND BLUES, AMERICANA

ROMAN „NEWS“ ZAHRÁDKA

Devětatřicáté studiové album amerického písničkáře Boba Dylana je první po osmi letech, které obsahuje jeho autorské písně. Tím posledním byla deska Tempest (2012), jež dosáhla v USA i ve Velké Británii shodně na třetí příčku hitparády a měla hitový potenciál. Dylan na ni navázal třemi alby složenými převážně z coververzí písní zpopularizovaných Frankem Sinatrou, až se zdálo, že na vlastní tvorbu rezignoval. Nakonec ale překvapil. V průběhu letošního března vypustil na sociální sítě novou, téměř sedmnáctiminutovou skladbu Murder Most Foul. Nejdelší, jakou kdy natočil, o níž se dlouho spekulovalo, jestli je to jednorázovka, nebo předzvěst nové desky. 

U muzikanta, který má na svém kontě několik ocenění Grammy, Pulitzerovu cenu a dokonce Nobelovku, člověk nikdy neví. Jenže písničkář veškeré pochybnosti rozptýlil vydáním singlů I Contain Multitudes v dubnu a False Prophet v květnu. Tajenka byla tedy rozluštěna, neboť byla vzápětí ohlášena nová řadovka Rough and Rowdy Ways. 

Hudebně je minimalistická, připomínající sešlost barové kapely. Kráčí dál v poklidném duchu předchozí trojice alb s americkými covery. Více než na melodie klade přitom důraz na obsah svého sdělení. Je plná básnických obrazů, které však mnohde nemají jednoznačné vysvětlení. Hraje si s významy, naznačuje události, odkazuje se na známá jména. Potkávají se na ní J. F. Kennedy, Beethoven, Chopin, Rolling Stones, Anne Frank nebo Indiana Jones. Vedle apokalyptických vizí přichází písničkář i s milostnými náměty, především ale komentuje odcházení starého světa a své stárnutí. Na prahu osmdesátky na to má bezpochyby nárok. Jenže nebyl by to Bob Dylan, aby tak nečinil s jistou dávkou humoru a ironie. Zkrátka s nadhledem. 

A hudba samotná? Není poplatná nikomu a ničemu. Na desce nejsou žádné velké hity. Cílí hlavně na publikum, jež je ochotné naslouchat. A že lidé opravdu vnímají, co jim Dylan zvěstuje, dokazuje i velmi lichotivé umístění v hudebních žebříčcích. V USA se album vyšplhalo na druhé místo a ve Spojeném království až na úplný vrchol. Po šesti dekádách v hudební branži něco nevídaného. Ano. Stále budou existovat tací, kteří písničkářem, jenž podle nich neumí zpívat, pohrdají, ale na druhé straně Dylan dokázal přinejmenším už stokrát, proč je výjimečný. Stejně jako tato deska. 

Sponzorováno